1234

Výstava "Fenomén Favorit" - NTM Praha

Text: author výstavy Dr. Jan Králík

Mezi všemi druhy sportovního nářadí, dopravních prostředků a volnočasových aktivit hraje jízdní kolo nedostižný prim. Vděčíme za ně Karlu Draisovi, který představil rám se dvěma koly v jedné stopě 12. června 1817. Začala historie kola, jehož formy jsou o to rozmanitější, oč jednodušší je jeho princip.

Zprvu sloužilo jen zábavě, záhy však také cestování a pochopitelně i měření sil. První doložený závod velocipedů, tedy strojů s klikami a pedály na hřídeli předního loukoťového kola, se uskutečnil ve Francii 8. prosince 1867. Vítěz zdolal 17 kilometrů z Paříže do Versailles za hodinu. V Čechách se první závod uskutečnil 8. srpna 1869 v Kutné Hoře, o týden později v Brně.

Následné kapitoly domácí cyklistiky psali známí i zapomenutí výrobci, jezdci, trenéři, manažeři, podnikatelé, mechanici, činovníci a novináři. Výjimečnou roli sehrála rokycanská továrna Favorit. Její kořeny, vznik, krušné začátky, peripetie růstu a úpadek tvoří strhující příběh, o němž existuje minimum písemností a zpráv. Hlavním zdrojem informací jsou bývalí zaměstnanci a závodníci, jejichž vzpomínky rozostřuje čas, avšak dosvědčují, že značka Favorit byla jejich srdeční záležitostí. Patřila k těm několika málo, které si v dobách klopotného socialistického pokusnictví získaly kredit jak svou kvalitou, tak i (ne)dostupností.

Po divoké privatizaci a zániku firmy se zdálo, že Favorit je odsouzen k pomalému zapomnění. Jen sběratelé oživovali odložená kola a kochali se starými železnými rámy.

Avšak nikdy neříkej nikdy. Značka se dočkala restartu, výroba jízdních kol Favorit v Rokycanech opět ožila.

Legenda se vrací.

Fenomén Favorit
Fenomén Favorit
Fenomén Favorit
Fenomén Favorit
Fenomén Favorit
Fenomén Favorit

album: Fenomén Favorit

Rokycany – líheň kol

Spiritus agens výroby jízdních kol v Rokycanech byl František Hering (1887–1961). V roce 1912 otevřel Sportovní závod na opravu a stavbu velocipedů, v roce 1923 se spojil s chebskou továrnou Eska. Ve společném podniku začali v roce 1923 vyrábět kola Tripol. Po rozchodu obou stran v roce 1934 postavila Eska v Rokycanech novou továrnu, v níž výroba kol Tripol pokračovala. František Hering se rozhodl konkurovat svým bývalým společníkům výrobou kol Tudor. Obě značky až do války prosperovaly, ročně zhotovily kolem 8 tisíc (Tripol, 1935), resp. 5 tisíc kol (Tudor, 1936). V každé továrně pracovalo kolem 50 pracovníků.

Tripol a Tudor
Tripol a Tudor
Tripol a Tudor

album: Tripol a Tudor

 

Tripol, 30. léta

Katalogy nabízely řadu modelů, které se lišily jen lakováním a výbavou. Pánská kola měla jednotný rám 57 cm (měřeno od osy středového složení po vrchol sedlové trubky) s převodníkem o 52 zubech.

Zapůjčil Jiří Čížek

1. Tripol, 30. léta
1. Tripol, 30. léta
1. Tripol, 30. léta

album: 1. Tripol, 30. léta

 

Tudor, 30. léta

Kola Tudor byla nejprve (1934) kola Achilles z Horní Police v severních Čechách, opatřená Heringovým štítkem. Až později se kola stavěla v Rokycanech z dílů nakupovaných od Achilla. Výroba dámského rámu byla náročnější než rámu pánského.

Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč

2. Tudor, 30. léta
2. Tudor, 30. léta
2. Tudor, 30. léta

album: 2. Tudor, 30. léta

  

Závodní kola 30. let – předobraz Favoritu

Závodní kola stavěli ve 30. letech specializovaní mechanici nebo malé firmy. Prim hráli pražští Antonín Perič a Ludvík a Zdeněk Štantejští, kteří dodávali kola cyklistům Sparty (Perič) a Slavie (Štantejský). Rudolf Šťásek působil v Týništi nad Orlicí.

Po válce a znárodnění veškerého průmyslu včetně drobných podnikatelů bylo rozhodnuto vyrábět závodní kola v Rokycanech. Byl to úkol technický i politický: Rodila se tradice Závodu míru, pro jehož první ročník (1948) byla dovezena švýcarská kola Mondia,   v druhém ročníku se jelo na kolech Helyett z dílny soukromníka Štantejského, tedy nadále nepřijatelné řešení.

Protože se závodními koly neměli v bývalém Tripolu ani Tudoru žádné zkušenosti, byli přizváni zkušení odborníci – Zdeněk Štantejský a mechanici vyučení u Periče – František Pospíšil a František Hašek, které doplnil Rudolf Šťásek. Nastoupili poté, co jim nový režim jejich živnosti zrušil. Z toho lze usuzovat, že museli mít své řemeslo a kola opravdu velmi rádi.

Závodní kola 30. let
Závodní kola 30. let
Závodní kola 30. let

album: Závodní kola 30. let

  

Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938

Firmu založili v roce 1919 bratři Picardové v Sully-sur-Loire, kola Helyett patřila k vrcholům závodních modelů. Ludvík Štantejský (1909–1945) kupoval tzv. garnitury trubek a dílů, z nichž v Purkyňově ulici kompletoval kola. Když v roce 1937 povolili na Tour de France přehazovačky, zvolil Helyett model Super Champion. Cena kola činila podle výbavy až 2200 korun, tehdy tři až čtyři měsíční platy.

Zapůjčil Jan Králík

3. Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938
3. Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938
3. Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938

album: 3. Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938

  

Perič, 1947

Antonín Perič (1896–1980) byl ve 20. letech minulého století jedním z nejlepších domácích cyklistů (6× mistr ČSR), pak se stal trenérem, od roku 1933 stavěl kola v Pernerově ulici v Karlíně z trubek Reynolds nebo z materiálu, který zákazník dokázal opatřit. Jeho kola – silniční i dráhová – byla považována za u nás nejlepší. Známé je jeho kolo pro Jana Veselého, který na něm vyhrál první ročník Závodu míru (1948), a kolo pro syna Milana (1928–1967), rovněž reprezentanta a později trenéra národního týmu.

Zapůjčil Gabriel Šíp

4. Perič, 1947
4. Perič, 1947
4. Perič, 1947

album: 4. Perič, 1947

RST, 30. léta

Značka RST znamená Rudolf Šťásek Týniště nad Orlicí. Kola Orlice tam stavěl otec Karel Šťásek od roku 1902. Továrnu převzali synové Jaroslav a Rudolf. Závodní RST vynikala doplňky vlastní konstrukce, včetně brzd a přehazovaček. Pokud se něco poškodilo, nebylo možné nahradit součástku standardním dílem. Konkurenti šířili pořekadlo „Máte kolo RST? Do krámu mi nelezte!“ Nicméně Rudolf Šťásek se ve Favoritu osvědčil jako schopný konstruktér. Působil tam do roku 1955.

Zapůjčil Robert Štěrba

 

5. RST, 30. léta
5. RST, 30. léta
5. RST, 30. léta

album: 5. RST, 30. léta

  

 Favorit – začínáme

Dvě dosud konkurenční nevelké továrny Tripol a Tudor byly znárodněny a 21. června 1948 úředně spojeny. Továrnu přičlenili pod Českou zbrojovku Strakonice (ČZ).

V rokycanských provozech se nadále vyráběla cestovní kola Tripol a Tudor, v roce 1949 jich dodali 20 000.    To už se schylovalo k zahájení montáže sportovních kol, pro něž na ministerstvu navrhovali název Borec. ČZ vyráběla řetězy Favorit, ředitel Václav Skala usoudil, že pro kola by to byl název podstatně vhodnější. Budiž mu za to díky. Design značky vytvořil František Freiwillig, známý kreslenými filmy a knižními ilustracemi (Pohádky o mašinkách).

V březnu 1950 bylo představeno první rokycanské kolo pro Závod míru s přehazovačkou a čtyřkolečkem, vážilo 9,5 kg. Během měsíce jich postavili celkem osmnáct.

         Kromě těchto speciálů z trubek Reynolds vyrobili i prvních 100 kol do prodejní sítě, avšak s ohledem na potíže „budou dodána v květnu 1950 bez čtyřkolečka a bez přehazovačky,“ informoval časopis Cyklistika č. 3/1950. Nadále se vyráběla cestovní kola Tripol a Tudor. Až v roce 1951 skončily tyto cestovní typy stokusovou sérií. Od této chvíle se v Rokycanech věnovali už jen sportovním, závodním a speciálním kolům.

Favorit – začínáme
Favorit – začínáme
Favorit – začínáme

album: Favorit – začínáme

 

Favorit, 1952

Z rozhodnutí Ministerstva lehkého průmyslu ustavili v Rokycanech Ústřední konstrukční kancelář pro celý obor domácího veloprůmyslu (1952). Vznikaly tam také podklady pro stavbu speciálních silničních kol určených pro reprezentaci a kola pro krasojízdu a kolovou. Vystavený Favorit je jeden z nejstarších dochovaných modelů tohoto typu v původním stavu.

Zapůjčil Jiří Svoboda

6. Favorit, 1952
6. Favorit, 1952
6. Favorit, 1952

album: 6. Favorit, 1952

 

Favorit, 1953

Jeden z prvních sériových Favoritů, i když výraz „sériový“ nevystihuje vyrobené množství, spíš standardní výbavu. Sportovních kol pro „malospotřebitele“ nebylo nikdy tolik, aby byly běžně v prodeji. Výrobu přehazovaček zahájili v Rokycanech až na začátku roku 1954. Majitelé starších Favoritů se jimi pak snažili svá kola dovybavit, což bude pravděpodobně i tento případ.

Zapůjčil Marek Oliva

7. Favorit, 1953
7. Favorit, 1953
7. Favorit, 1953

album: 7. Favorit, 1953

Favorit F11, 1956

Závodní kolo s kompletní českou výbavou byl model, který se občas dostal i do obchodu. Měl čtyřkolečko, českou přehazovačku Union (charakteristickou tím, že když prasklo lanko, vletěla do výpletu) a pákový přesmykač. Stojí za zmínku, že Rudolf Šťásek zkonstruoval ovládání přesmykače lankem s páčkou na spodní rámové trubce. Řešení neprosadil s odůvodněním, že to nikdo nepoužívá. Favorit mohl být první. Šťásek v roce 1955 z podniku odešel.

Zapůjčil Jan Králík 

8. Favorit F11, 1956
8. Favorit F11, 1956
8. Favorit F11, 1956

album: 8. Favorit F11, 1956

 

 Favorit pro každého – jak si je pamatujeme

V průběhu let získala značka Favorit dobrý zvuk. Kolo samo o sobě je atraktivní, zejména pro mladé lidi. Radost z rychlosti, pocit volnosti, image sportovního nářadí vítězů velkých závodů a objektivně kvalitní a líbivé provedení rokycanských kol vynesly Favorit na pomyslný piedestal. Vzpomenou si pamětníci na další podobně ceněné domácí značky té doby? Hodinky Prim, tenisky Botas, psací stroje Zeta a... ?

         V Rokycanech vyráběli nejen kola závodní a speciální, ale také turistická a sportovní pro rekreaci, ba i s dámským rámem, krátce kola pro každého. Potíž spočívala v tom, že se jich nedostávalo. V první řadě se exportovala, k největším odběratelům patřila Kanada, USA a Spolková republika Německo. Zisk devizových prostředků měl naprostou prioritu. Ředitel Favoritu František Pelikán si poznamenal, že „ve Francii stojí naše kolo 1100 franků, přičemž naše vozy Škoda 1000 MB stojí ve Francii 6800 franků.“ 

Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit – jak si je pamatujeme

album: Favorit – jak si je pamatujeme

 

Favorit turistický tandem, 1956

Patřil Ladislavu Brůžkovi, legendě domácí cyklistiky, čtyřnásobnému mistru ČSR v letech 1927–1930, účastníku olympiády 1928, později trenéru národního týmu. Brůžek si jej nechal postavit na zakázku v polovině 50. let tak, aby na něm mohl jezdit se svou drobnou manželkou.

Zapůjčil Stanislav Kalina

9. Favorit turistický tandem, 1956
9. Favorit turistický tandem, 1956
9. Favorit turistický tandem, 1956

album: 9. Favorit turistický tandem, 1956

 

Turistický Favorit F20, 1958

Turistický model kola zařadila továrna do výroby už v roce 1951. V roce 1957 uvedla vylepšený model F20 vybavený brašnami a horským převodníkem. Kolo bylo nabízeno se třemi typy řídítek, vážilo 13 kg.

Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč

10. Turistický Favorit F20, 1958
10. Turistický Favorit F20, 1958
10. Turistický Favorit F20, 1958

album: 10. Turistický Favorit F20, 1958

 

Favorit dámský, 1964

Poprvé se Favorit s dámským rámem objevil v roce 1956, výjimečně i s přehazovačkou a závodními berany jako model F14. Léta 1953–1958 byla pro Favorit příznivá, protože dostal status samostatného národního podniku. V roce 1958 klesl Favorit opět na úroveň pobočného závodu Esky Cheb. Dámský Favorit je jednoduché kolo s jedním pastorkem a řídítky „vlaštovkami“. Vážilo 16,5 kg, stálo 550 korun.

Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč

11. Favorit dámský, 1964
11. Favorit dámský, 1964
11. Favorit dámský, 1964

album: 11. Favorit dámský, 1964

 

Milionté kolo, Favorit F26, 1978

Milionté kolo Favorit postavili v Rokycanech 24. srpna 1978. Zespodu na středovém složení má vyražené výrobní číslo 78 f 38693, které značí jednak rok, jednak pořadí v daném roce. Do 31. prosince toho roku vyrobili v závodě 60 502 kol, pracovalo tam 313 zaměstnanců.

Zapůjčil Jan Barna ze sbírky Františka Babického 

12. Milionté kolo, Favorit F26, 1978
12. Milionté kolo, Favorit F26, 1978
12. Milionté kolo, Favorit F26, 1978

album: 12. Milionté kolo, Favorit F26, 1978

 

Favorit F12, 1965

Nejlepší sériově vyráběný model měl rám z konstrukční jemnozrnné oceli. Začal se vyrábět v roce 1964 jako běžný, či přesněji neběžný prodejní typ. Byl osazen výhradně domácími komponenty a hodil se i pro dorostence, kteří začínali se závoděním ve sportovních klubech.

Zapůjčil Jiří Svoboda

13. Favorit F12, 1965
13. Favorit F12, 1965
13. Favorit F12, 1965

album: 13. Favorit F12, 1965

 

Favorit turistický F11, 1973

Tak si je pamatujeme – obyčejné kolo Favorit na výlety pro usedlejšího cykloturistu a nejlevnější silniční model, z něhož bylo třeba odstranit všechny zbytečnosti, otočit berany nahoru a dát mu zabrat na všech myslitelných i nemyslitelných cestách.

Zapůjčil Ondřej Huleš

14. Favorit turistický F11, 1973
14. Favorit turistický F11, 1973
14. Favorit turistický F11, 1973

album: 14. Favorit turistický F11, 1973

 

Favorit silniční F8, 1985

Zapůjčil Jiří Svoboda

15. Favorit silniční F8, 1985
15. Favorit silniční F8, 1985
15. Favorit silniční F8, 1985

album: 15. Favorit silniční F8, 1985

 

Favority pro vyvolené

Vyznavači cyklistiky ctili „ef jedničky“ – silniční Favority F1. Byla to kvalitní kola s dobrou výbavou, těžko dostupná, určená pro výkonnostní cyklisty. Další stupeň byly modely F1 S (Special), prakticky nedostupné. Všechny se stavěly individuálně ve speciální dílně, kde jich měsíčně vzniklo 60 až 80. Vrcholem pak byla kola pro reprezentaci F1 SS (Super Special), stavěná jezdcům na míru, ročně se jich postavilo jen asi 80 v závislosti na sezóně, zda se konalo mistrovství světa, olympiáda a byl-li v plánu start na některých evropských závodech.

         Běžní zákazníci se štěstím (a často s úplatkem) dosáhli na model F12. Byly to nejlepší sériové typy, které se začaly vyrábět od roku 1963. V továrně se jim říkalo „véčka“ = výrobní. Měly rám vysoký alternativně 560, 580 nebo 600 mm. Průběžně se vylepšovaly, například brzdami s centrálním tahem, lepším představcem, sedlem, náboji kol a další výbavou, jak se postupně inovovala. Problém spočíval v tom, že kola Favorit F12 šly dobře na odbyt v „devizovém“ zahraničí, které mělo před domácími zákazníky pochopitelně (pochopitelně!?) přednost.

Favorit 11a 1956

Favorit 11a z poloviny 50. let č. 17 (1956) byl v té době nejdražší prodejní model. Měl pětikolečko, dvoupřevodník a galusky. Vystavené kolo je však na pláštích. Vyměnil je majitel kola, protože na pláštích je jízda pohodlnější? Nebo naopak doplnil později své cestovní kolo lepším osazením? Je to vzorový příklad, že s odstupem let a minimem písemných materiálů jsme často s přesným určením modelu na rozpacích.  

Zapůjčil Marek Odehnal

17. Favorit F 11a, 1956
17. Favorit F 11a, 1956
17. Favorit F 11a, 1956

album: 17. Favorit F 11a, 1956

 

Favorit F12 1967

F12 č. 21 (1967) s obtisky „Montreal“ připomíná úspěšnou účast Československa na Expu 67 v Kanadě. Rám typů F12 byl z domácích svařovaných trubek osazený nejlepší českou výbavou Favorit, hlavové složení mělo namísto věnečků plný počet kuliček a vylehčenou hřídel středového složení. S ohledem na občasný nedostatek domácích dílů si továrna pomáhala náboji východoněmeckého podniku Remak. Vyměňovala je za své měniče, kterých se nedostávalo zase jim.

Zapůjčil Marek Odehnal

21. Favorit F 12, 1967
21. Favorit F 12, 1967
21. Favorit F 12, 1967

album: 21. Favorit F 12, 1967

 

Favorit F12 1963  

Kolo č. 22 (1963) je jeden z prvních modelů F12. Obtisk k 80. výročí cyklistiky připomíná založení České ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV) v roce 1883.

Zapůjčil Radim Klým

22. Favorit F12 1963
22. Favorit F12 1963
22. Favorit F12 1963

album: 22. Favorit F12 1963

 

Favorit F1 1962

Kola č. 18 (1962) a 19 (1974) měla rámy z českých bezešvých trubek L-Roll a stavěla se ve speciální dílně. Byla osazena českou výbavou. Novinky, např. nově tvarované brzdy Centric s centrálním tahem nebo modernizovaná sedla, se montovaly nejprve na tyto modely. 

Zapůjčil Martin Šindelář

18. Favorit F1, 1962
18. Favorit F1, 1962
18. Favorit F1, 1962

album: 18. Favorit F1, 1962

 

Favorit F1, 1974

Zapůjčil Ondřej Huleš

19. Favorit F1, 1974
19. Favorit F1, 1974
19. Favorit F1, 1974

album: 19. Favorit F1, 1974

 

Favorit F 1 Walter, 1990     

Kolo č. 23 (1990) je osazeno nejkvalitnějšími českými komponenty Walter. V roce 1990 stálo 3130 Kčs. Kola byla určena pro dorostence a jezdce III., tedy nejnižší výkonnostní třídy. 

Zapůjčil Jiří Svoboda

23. Favorit F 1, 1990
23. Favorit F 1, 1990
23. Favorit F 1, 1990

album: 23. Favorit F 1, 1990

Favorit F1 Special

Rámy těchto modelů byly rovněž z chomutovských bezešvých trubek L-Roll, vybavené dvoupřevodníkem, přesmykačem, měničem, pětikolečkem a sedlovkou Campagnolo, sedlem Brooks, českými pedály Sprint, brzdami Favorit Centric, představcem a řídítky  Favorit. Nutno zdůraznit, že takové osazení nebylo dogma a při nedostatku toho či onoho se montovaly díly, které byly k dispozici.

Favorit F1 Super Special 1974

Stavěla se jezdcům na míru, rámy byly z trubek Reynolds 531. Kompletní osazení kol pro Závod míru bylo výhradně italské značky Campagnolo (č.16, 1974).

Zapůjčil Jiří Svoboda

16. Favorit F1 SS, 1974
16. Favorit F1 SS, 1974
16. Favorit F1 SS, 1974

album: 16. Favorit F1 SS, 1974

 

Favorit F1 Super Special 1975

Kola F1 Super Special měla v některých případech výbavu Shimano Dura Ace, avšak nikdy pro Závod míru. Vyráběla se sériově a byly určeny pro cyklistické oddíly a síť státních prodejen s jízdními koly. V roce 1976 stál Favorit F1 SS s výbavou Shimano Dura-Ace 4.400,- Kč.

Zapůjčil Ing. Jan Klimeš

20. Favorit F1 SS, 1975
20. Favorit F1 SS, 1975
20. Favorit F1 SS, 1975

album: 20. Favorit F1 SS, 1975

 

Favorit pro cyklokros

Cyklokros nebyla masová disciplína, proto se kola se stavěla ve speciální dílně. Domácí jezdci dosáhli velkých úspěchů, poprvé Miloš Fišera (mistr světa 1981, 1982), čtyřikrát Radomír Šimůnek (1980, 1983, 1984, 1991), pětkrát Zdeněk Štybar (2005, 2006, 2010, 2011, 2014). Cyklokrosový rám je krátký, aby byl v terénu hbitý. Podstatný je průchod terénní galusky obalené blátem přední a zadní vidlicí – proto jsou vidlice širší. Ze stejného důvodu mají tato kola brzdy cantilever (č. 24, 1985).

Zapůjčil Ing. Jan Klimeš

24. Favorit pro cyklokros 1985
24. Favorit pro cyklokros 1985
24. Favorit pro cyklokros 1985

album: 24. Favorit pro cyklokros 1985

Speciální dílna

Kola stavěná ve speciální dílně se číslovala stejně jako kola sériová – první dvojčíslí udávalo rok, následovalo f v kruhu a pořadové číslo v daném roce. Nad číslem bývala značka příslušného mechanika – F razil František Babický, 0 Bohumil Kasl, 1 Jaroslav Kozler. Jaká písmena volili další mechanici, se nepodařilo zatím zjistit. V roce 1990 Stál Favorit F1 SS 24 000 Kč, měsíční průměrná mzda toho roku činila 3286 Kčs.

 

Případ Hutyra

Příběh Roberta Hutyry ohlásil Ivan Medek na Hlasu Ameriky. Byla to senzační zpráva, která se roznesla po celém světě. Hutyrovi doma ušili horkovzdušný balón a 7. září 1983 s ním přeletěli  hranice do Rakouska za svobodou. V gondole letěli se dvěma dětmi, sebou vzali jediné zavazadlo – závodní Favorit Roberta Hutyry. Víte o jiném kole, jemuž majitel projevil tolik lásky a vděčnosti? Ten Favorit prý už neexistuje. Avšak v cyklistickém nebi stojí na čestném místě.

Favorit na sál

Favority pro sálové disciplíny se stavěly pochopitelně rovněž ve speciální dílně, jejich potřeba by se dala odhadnout na desítky ročně. Krasojezdecká kola se začala v Rokycanech vyrábět už v roce 1949 díky nadšení několika zaměstnanců, kteří začali krasojízdu pěstovat. Záhy došlo i na kola pro kolovou. Stojí za zmínku, že konstrukce bicyclebalových kol se v průběhu let prakticky vůbec neměnila, jejich rámy byly stále stejné a nepotřebovaly korigovat. Zato krasojezdecká kola se stavěla na míru, kdy záleželo na každém centimetru. Stavba sálových kol vyžadovala bytelnou konstrukci, která odolá častým srážkám (kolová) i zatížení dvou jezdců (krasojízda).

Favority na sál
Favority na sál
Favority na sál

album: Favority na sál

Favorit K2, 1955

Krasojízda má v Čechách bohatou tradici, která sahá do 80. let 19. století, k jednomu z pěti bratrů Kohoutových, Petrovi. V moderní historii se proslavila Anna Matoušková (5× mistryně světa 1974–1977, 1979), Martina Štěpánková (3× mistryně světa v letech 1998, 1999 a 2002) a Arnošt Pokorný (mistr světa 2004). Pro vrcholové sportovce se kola stavěla v malých sériích nebo individuálně. Kolo váží 14,3 kg. Podle současných pravidel musí jezdec předvést 30 cviků během 5 minut.

Kolo ze sbírky NTM

27. Favorit K2, 1955
27. Favorit K2, 1955
27. Favorit K2, 1955

album: 27. Favorit K2, 1955

Favorit K2, 1958

Kolo ze sbírky NTM

28. Favorit K2, 1958
28. Favorit K2, 1958
28. Favorit K2, 1958

album: 28. Favorit K2, 1958

Favorit B2, 1978

První veřejný zápas v kolové se odehrál 3. května 1924 v pražské Lucerně jako exhibiční. Protagonistou byl bývalý krasojezdec František Kundert. Mezinárodně proslulí jsou bratři Pospíšilové, kteří se stali mistry světa v kolové celkem 20×. Když v roce 1988 naposledy vyhráli MS a ukončili kariéru, bylo jim 43 (Janovi), resp. 46 (Jindřichovi) let. Kolová se hraje s míčem plněným srnčími chlupy a váží 600 gr., kolo váží 14,3 kg.

Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč

29. Favorit B2, 1978
29. Favorit B2, 1978
29. Favorit B2, 1978

album: 29. Favorit B2, 1978

Favority na dráhu

Závody na dráze byly u nás nejstarší cyklistické disciplíny. První ovál postavil Český klub velocipedistů 1880 už v roce 1883 v Praze u Invalidovny. Před druhou světovou válkou se stavbou dráhových kol zabývali Perič, Štantejský, Kubricht i Szekuj, tedy nejvýznamnější mechanici v oboru. Také ve Favoritu patřily dráhovky k prvním modelům, které tam začali vyrábět. Vděčí za to jednak Zdeňkovi Štantejskému, jednak Františku Haškovi a Františku Pospíšilovi, kteří začínali u Periče.

Disciplín na dráze je celá řada a každá vyžaduje trochu jiné kolo. V 50. až 70. letech byly závody na dráze mnohem populárnější než dnes, postavilo se několik nových oválů, z nichž nejpopulárnější byl v Brně, kde se v roce 1969 a 1981 konala mistrovství světa.

Vrcholem stavby kol byl dráhový tandem, na nějž byly kladeny protikladné požadavky – musel být lehký a současně tvrdý, aby se nekroutil, protože síly na něj působící byly enormní.  Špičkové dvojice dosahovaly okamžité rychlosti až 70 km/h. Tandemy Favorit snesly nejpřísnější měřítka a domácí jezdci si ve světové konkurenci dobře vedli.

Favority na dráhu
Favority na dráhu
Favority na dráhu
Favority na dráhu
Favority na dráhu
Favority na dráhu

album: Favority na dráhu

Favorit - dráhové kolo pro stíhací disciplíny, 1964

V roce 1964 se o mimořádný úspěch postaral Jiří Daler, když na olympijských hrách v Tokiu získal zlatou medaili ve stíhacím závodě jednotlivců. Všechna dráhová kola Favorit pro Tokio byla lakována zlatě, jen Dalerovo je modré – stavělo se na poslední chvíli a zlatá barva došla. Dalerova olympijská medaile je vystavena ve vitríně ve vestibulu.

Kolo ze sbírky NTM, medaili zapůjčil Jiří Daler

30. Favorit, 1964
30. Favorit, 1964
30. Favorit, 1964

album: 30. Favorit, 1964

Tokio 1964 a zlatý Jiří Daler i s kolem nad hlavami české výpravy a první zlatá olympijská medaile pro českého dráhaře, 

Jiří Daler
Jiří Daler
Jiří Daler

album: Jiří Daler

Favorit tandem, 1980

Závodní tandemy na dráhu navrhoval konstruktér Favoritu Ing. Otto Šaman. Tento stroj sedlala dvojice Ivan Kučírek – Pavel Martínek na mistrovství světa 1980, Kučírek startoval jako nejstarší účastník (34 let), Martínek jako nejmladší (18). A stalo se nečekané – dvojice porazila veškerou konkurenci a zvítězila. V roce 1981 se Kučírek s Martínkem stali mistry světa podruhé a v roce 1982 potřetí. Ač stříbrný, je to vskutku zlatý tandem.

Zapůjčil Bořivoj Nakládal

31. Favorit tandem, 1980
31. Favorit tandem, 1980
31. Favorit tandem, 1980

album: 31. Favorit tandem, 1980

Favorit - aero special, 1980

Dráhové kolo pro olympiádu v Moskvě 1980 je pozoruhodné zploštělými trubkami rámu – důkaz snahy o snížení aerodynamického odporu. Klasické bezešvé trubky nejprve pod lisem zpracovali na požadovaný průřez a aby docílili nejnižší možné hmotnosti, nechali rám svařit bez spojek na specializovaném pracovišti ve Škodě Plzeň.

Zapůjčila firma Štěrba kola

32. Favorit, 1980
32. Favorit, 1980
32. Favorit, 1980

album: 32. Favorit, 1980

Favorit „koza“, 1982

Na přelomu 70. a 80. let se objevovala dráhová kola, jejichž stavba snižovala aerodynamický odpor díky rámu s řídítky, která měla dopředu orientované úchopy. Ukázalo se, že na těchto tzv. kozách lze dosáhnout lepších časů. Toto řešení navrhl vedoucí konstrukce Favoritu Ing. Otto Šaman už v roce 1965, v Plzni je zkoušel dráhař Karel Brandner. Ve Favoritu ovšem prohlásili, že na něčem takovém nikdo nejezdí a nápad zavrhli. Měli pravdu. Svět na tom začal jezdit až za patnáct let.

Zapůjčil Jiří Svoboda 

33. Favorit „koza“, 1982
33. Favorit „koza“, 1982
33. Favorit „koza“, 1982

album: 33. Favorit „koza“, 1982

Favorit, 1968

Dráhové kolo pro olympiádu v Mexiku v roce 1968. Rozumělo se samo sebou, že tyto speciály byly osazeny výbavou Campagnolo a sedly Brooks. Bylo to málo platné, družstvo stíhačů nepostoupilo do semifinále.

Zapůjčil Jiří Svoboda

34. Favorit, 1968
34. Favorit, 1968
34. Favorit, 1968

album: 34. Favorit, 1968

Favorit, 1963

Dráhová kola bez převodů, bez brzd a jakýchkoli dalších doplňků jsou vrcholem estetiky v tomto oboru. Při maximálním zjednodušení a vylehčení umožňují dosáhnout jedinečných výsledků. Výkon jezdce v řádu pár stovek wattů (tedy několika žárovek) umožní dosáhnout průměrné rychlosti kolem 50 km/h.

Zapůjčil Jan Barna ze sbírky Františka Babického 

35. Favorit, 1963
35. Favorit, 1963
35. Favorit, 1963

album: 35. Favorit, 1963

Favorit, 1987

Další variantu dráhové „kozy“ představoval model s předním kolem o menším průměru 26 palců. Mezinárodní cyklistická unie UCI to však po čase zamítla. Bylo to sice funkční řešení co do snahy o další snížení aerodynamického odporu, avšak za hranicí technických předpisů.

Zapůjčil Jiří Svoboda

36. Favorit, 1987
36. Favorit, 1987
36. Favorit, 1987

album: 36. Favorit, 1987

 

Favorit, 1989

Další krok na cestě za snížením aerodynamického odporu se zvýšenou sedlovou trubkou. Na velmi krátkém rámu je jezdec ještě více skloněný nad řídítka.

Zapůjčil Jiří Svoboda

37. Favorit, 1989
37. Favorit, 1989
37. Favorit, 1989

album: 37. Favorit, 1989

  1. Favorit za vodičem, 1967

Nejrychlejší disciplína na dráze je závod za motorovými vodiči. Poprvé předvedl v Čechách tuto jízdu Rudolf Vejtruba (na kole) a bratr Josef (na motocyklu L&K) roku 1903 na Bubenské dráze. Rozměry motocyklu a konstrukce s rolnou za zadním kolem upravují technické předpisy UCI, stejně jako ustrojení motocyklisty, aby podmínky s ohledem na aerodynamický odpor byly pro všechny závodníky stejné. Aerodynamice je přizpůsobeno i kolo s negativní geometrií přední vidlice, prodlouženým představcem a extrémně krátkým rámem. Podmínkou úspěchu je vzájemná souhra motocyklisty a cyklisty. Dvojice dosahuje rychlosti až 70 km/h.

Zapůjčil Bořivoj Nakládal

 

  1. Vodicí motocykl, 1961

Vodicí motocykly měly speciální rámy a velkoobjemové výkonné motory s velkým kroutícím momentem. Zadní kolo poháněl řemen bez převodovky, aby jízda byla plynulá bez cukání při řazení rychlostních stupňů. Rukojeť plynu měla mezi krajními polohami několik otáček, aby zrychlování bylo co nejpovlovnější. Zlatý věk závodů za motorovými vodiči zažila Praha v letech 1922–1930, kdy byla v provozu dráha Letné, dlouhá 1125 m. Disciplíně se po válce věnovali ve Favoritu Brno, kde postavili v roce 1961 (zásluhou bývalého sprintera Otto Šmerdy) vodicí stroj s motorem Harley Davidson 1200 cm3 z roku 1930. Hodinový rekord činil 66,8 km/h.

Zapůjčila Tělovýchovná jednota Favorit Brno

 

Favority pro silniční závody a Závod míru

Rokycanský podnik vděčí velkou měrou za svůj výrobní program Závodu míru. Jeho iniciátory se nestaly ani noviny Rudé právo, ani noviny Glos ludu, jak se léta tvrdilo. Na podzim 1947 se při příležitosti závodů na dráze v Polsku zmínil na závěrečném večírku Miroslav Jung (záhy komunisty proskribovaný), že by bylo hezké uskutečnit závod mezi Varšavou a Prahou. Polští funkcionáři se toho chytili a obrátili se na náš cyklistický svaz. Ten odpověděl, že na takový podnik není připraven. Pak ale přišel komunistický převrat, situace se změnila a nápad dostal ideologický náboj. Až teď to „napadlo“ redakce komunistických novin na obou stranách, dozajista příkazem shora. V květnu 1948 se jel první ročník. Roku 1952 přistoupil k pořadatelům orgán východoněmeckých komunistů Neues Deutschland.

         Škoda ideologického nánosu. Závod míru se stal největším amatérským etapovým podnikem na světě vysoké sportovní i pořadatelské úrovně. V průběhu let v něm startovala řada později slavných profesionálů. Pro domácí milovníky cyklistiky měl závod jedinečný význam – díky němu se začala vyrábět silniční kola Favorit, po nichž mnozí (často marně) toužili.

Atmosféra ročníků 1948 - 1993

Závod Míru - Peace Race
Závod Míru - Peace Race
Závod Míru - Peace Race
Závod Míru - Peace Race
Závod Míru - Peace Race
Závod Míru - Peace Race

album: Závod Míru - Peace Race

 

Favorit do smutných konců

Situace na sklonku 80. let spěla ve Favoritu k postupnému rozkladu. Střídali se ředitelé a náměstci, odborníků mezi nimi málo. Nikdo neměl o trendech v oboru přehled, vize už vůbec ne. Po roce 1989 továrna vyráběla kola, která už byla passé. Navíc se vinou divoké privatizace bez pravidel dostávali k majetku v lepším případě snílkové, v horším hochštapleři. Majitel firmy JOKO Josef Kozumplík: „Chceme vyrábět až 350 tisíc kol ročně a kralovat českému trhu,“ prohlásil, když ke kunovické firmě přikoupil sobotínský Velamos a poté i Favorit Rokycany. Jenomže na podzim roku 2001 poslal Krajský soud v Plzni rakovnický Favorit kvůli téměř dvousetmilionovým dluhům do konkursu. Ještě předtím prodal podnik podstatnou část výrobní technologie včetně strojů firmě JOKO, která nezaplatila. Z následných soudů, tahanic, peripetií a marných vymáhání dluhů byl podstatný výsledek: Výroba kol v Rokycanech skončila.

 

 

 

Favorit re-cycling

V kategorii 40+ to bývalo první dospělé kolo v kariéře. Na startu devadesátých let ale scénu ovládlo MTB a s přitažlivostí klasického (a tehdy už opravdu ošizeného) masového “touring” Favoritu byl na dlouho konec. Jeho spící potenciál se mezi městskými jezdci zjevil zhruba v druhé polovině nultých let společně s vlnou amerických a evropských fixed gear jezdců, vzešlých z komunit messengerů. Pomohla nostalgie, zanedbatelná cena a plné sklepy a půdy. Pro ty kreativnější se stala lákavá tato kombinace: komfort dlouhého měkkého ocelového rámu, elegance stavby do mufen, široký rozchod zadní stavby a posuvné patky – čili jednoduchá cesta k singlespeedu. Komunistické komponenty šly zpravidla dolů. Pracovalo se pouze s rámem, do něhož bylo možné obout městské pneumatiky a solidnější recyklované díly ze silničních nebo MTB strojů. Ohýbající se přední vidlice nahradily silniční nebo horské kousky. Kliky dostaly čtyřhrannou hřídel a brzdy kombinovaly silniční čelisti i v-brake systém s navářkami. Výsledkem byla laciná, relativně odolná, pohodlná – a originální – městská kola.

Recyklační vlna ale vcelku rychle opadla. Ti, kdo se pokoušeli o fixed gear varianty, pochopili, že dlouhý rám nebude nikdy cool. Ti, kdo přísahali na singlespeed, se začali obracet ke své specializaci: dráha, silnice, CX nebo MTB. Ti, kdo věřili v recyklaci, zjistili, že na trhu je spousta solidních rámů. Recyklace Favoritu je slepá cesta. Mnoha cyklistům ale ve své době odstartovala budoucí kariéry špičkových městských jezdců. 

 

 

 

Favorit žije!

Richard Galovič se po mnoha zkušenostech rozhodl věnovat smysluplnému projektu. V roce 2010 ho zaujal Favorit. Dobrá značka, dezolátní stav. Logo Favorit získal v konkurzu, v červenci 2012 začal vývoj. Cíl: Kolo spolehlivé, bezúdržbové, lehké, krásné, poctivě vyrobené v České republice, jednoduché na obsluhu. Následoval vývoj karbonu, leteckého hliníku, titanu, práce s kůží a hledání karbonového řemenu. V roce 2015 představila firma kola Aviatior, BigBoss a Diamante. Za první tři měsíce, kdy neměli ani obchod, prodali 50 kol on-line. Aby se drželi kořenů, pronajali v původní továrně plochy, kola vznikají v Rokycanech. Do konce roku 2017 jich prodali na 500 v ČR, poslali je i do Švýcarska, Nizozemska, Velké Británie, Německa, Švédska a USA.

Favorit žije.

 

Velo muzea