Národní technické muzeum - Praha, ČR 
Po čtyřleté rekonstrukci byla na jaře 2011 znovuotevřena dopravní hala Národního Technického muzea včetně expozice: Kolo v českých zemích s ústředním mottem „Klika s pedálem na hřídeli kola – jak malý vynález pro člověka, jak velký vynález pro lidstvo“
Drtivá většina exponátů je v originálním stavu. Naprosto unikátní stav strojů v kombinaci s citlivým výběrem exponátů řadí cyklistickou expozici mezi TOP kolekce světové úrovně.
Za skladbou cyklistické expozice stál Jan Králík, který rovněž doprovodil všechny stroje výstižnými popisky. Většinu z nich si můžete přečíst v další části tohoto článku.
Kontakt: http://www.ntm.cz/cs/
37. Národní technické muzeum, Praha
Vondřichova sbírka – 1943
Zálkad sbírky kol tvoří kolekce Augustina Vondřicha. Jeho sbírka byla slavnostně otevřena pro veřejnost poprvé 3.října 1943 v pražské Invalidovně. Vondřich ji velkoryse věnoval Národnímu technickému muzeu.
Vondřichova sbírka – první katalog
Vondřichova sbírka – první katalog
Výstava - Veloexpo - 1968
Jedna z mnoha výstav kde bylo možné vidět některé z exponátů Národního technického muzea.
Nová expozice - Draisina, 20. léta 19. století
Ján Kollár zaznamenal v básni Slávy dcera svůj zážitek z jízdy na draisině:
Abych pak běh zrychlil kroku svého
a si při tom času uspořil
koupil jsem stroj, kterýž utvořil
v Mannheimě Drais roku přítomného
Stroj vynalezl Karl baron Drais von Sauerbronn a poprvé vyzkoušel 12. června 1817, kdy 15 km z Mannheimu do Schwetzingenu a zpět ujel za méně než hodinu. Patent získal v lednu 1818. Kromě originálů a napodobenin se objevovaly i odlišné konstrukce, jako je tato, která byla nalezena v jižních Čechách.
Výrobce: nezjištěn, Čechy
Draisina, 20. léta 19. století
Kostitřas, kolem 1870
V roce 1867 se mnoho Čechů vydalo do Paříže na světovou výstavu, kde v ulicích spatřili tehdejší módní novinku. Doma pak podle nákresu stavěli podobné kostitřasy, jak se jim říkalo. Dodnes není zřejmé, zda jako první připevnil kliky s pedály na hřídel předního kola draisiny pařížský kočárník Pierre Michaux, nebo rovněž Pařížan Pierre Lallement. Jisté je, že vynález odstartoval výrobu jízdních kol.
Výrobce: nezjištěn, Čechy
Kostitřas, kolem 1870
Praha zažila 16. května 1868 velký den – pokládal se základní kámen ke stavbě Národního divadla. Slavnostní průvod občanů Libně vedl Josef Vondřich na kostitřasu. O deset let později získal Vondřich úřední povolení k jízdě. Originál nejstaršího dokumentu tohoto druhu u nás je uložen v archivu NTM.
Výrobce: nezjištěn, Německo (?)
Kostitřas, kolem 1870
První cyklistické závody se u nás konaly 16. srpna 1869 v Brně. Soutěž se stala součástí slavnosti s koncertem a vypuštěním teplovzdušného balonu. Závodilo se na 300 sáhů (570 m), na start se postavilo pět jezdců. S ohledem na váhu stroje (30 kg a více) a železné obruče byl výraz „kostitřas“ výstižný.
Výrobce: nezjištěn, Čechy
Kostitřas, kolem 1870
Podomácku vyrobený kostitřas má v klikách několik otvorů, aby se pedály daly upevnit pro různě vysokého jezdce. Posouvat se dalo také sedlo. Soudě podle mnoha dochovaných strojů v místních muzeích, nebyly u nás kostitřasy vzácností a jejich počet v 70. letech 19. století se pohyboval v řádu několika set.
Výrobce: nezjištěn, Čechy (?)
Kohout, 1879
První vysoké celokovové kolo s pryžovými obručemi představila firma Starley & Co. v roce 1871. Cyklistická horečka v Čechách propukla v roce 1879, kdy Jan Kohout na Smíchově nechal postavit ve své továrně tři vysoká dřevěná kola pro své syny. Vzorem se stal anglický Excelsior. Později sloužila v Českém klubu velocipedistů 1880 k výuce nováčků. Torzo jednoho z nich věnoval klub muzeu v roce 1913.
Výrobce: Jan Kohout, Smíchov, Čechy
Kohout, 1880
„Jak oznámeno bylo, zavítají k nám v neděli 24. t. m. členové klubu velocipedistů z Prahy po velocipédech nepřetržitě z Prahy do Chrudimi,“ oznamoval Český Východ 16. července 1881 první několikadenní výlet „Českého klubu velocipedistů 1880“. Cyklisté jeli na celokovových Kohoutech, stavěných od roku 1880. Jeden z prvních strojů výr. č. 19 svědčí o kovářské práci, kdy se ještě nehledělo na váhu.
Výrobce: Jan Kohout, Smíchov, Čechy
Josef Kohout
Za rozšíření kola u nás vděčíme zejména Josefu Kohoutovi (1863- 1946), jednomu z pěti synů smíchovského továrníka Jana Kohouta (1819-1884). Josef patřil k prvním, kdo v Čechách jezdili na vysokém kole. V roce 1880 podnikl s bratrem Františkem cestu z Prahy do Vídně a zpět, téhož roku spoluzaložil Český klub velocipedistů, v roce 1882 vyhrál ve Vídni mezinárodní závod na 1 míli. V roce 1885 objel Evropu, když navštívil Německo, Švýcarsko, Francii a Anglii. V Čechách pak zastupoval anglické výrobce Rudge, Starley & Sutton, Hillman, Herbert & Cooper, Singer a další, jejichž stroje u nás zdomácněly. V letech 1888-1890 stál za vydáváním výpravného časopisu Velocipedista.
Kohout, po 1885
Podle jízdního řádu pro Prahu (1892) směl na kole jet jezdec starší 16 let, vybavený legitimací policejního ředitelství a registrační tabulkou. Cena se pohybovala od 130 do 145 zlatých, což byl plat dělníka za asi 6 měsíců. Stroj s předním kolem o průměru 54 palců (137 cm) vyhovoval jezdci vysokému asi 176 cm. Poslední „kohoutovky“ byly vyrobeny kolem roku 1893, celkem jich bylo postaveno kolem 900.
Výrobce: Jan Kohout, Smíchov, Čechy
Trenažér, 1884
„Milý příteli, posíláme Ti po povozníku Šípkovi ke Kuchyňkovům ten hometrainer. Pošli si někoho s dvojkolkou, je to dosti těžké,“ psal Vondřichovi Josef Erlebach, když mu v roce 1927 nabídl trenažér do sbírky. Řídítka a sedlo se daly nastavit, stejně jako míra odporu, který kladl setrvačník, na nějž působilo závaží volně posunovatelné na vodorovné tyči.
Výrobce: nezjištěn, Čechy (?)
Invincible, 1883
První „Velké mezinárodní závody Českého klubu velocipedistů“ připravil „ČKV 1880“ v Praze v září 1883. Pršelo a klub nejen prodělal 309 zlatých, ale nezískal ani první titul Mistr Čech. Josefa Kohouta, který s ohledem na vojenskou službu neseděl rok na kole, porazil Němec Julius Huber. Medaile sice putovala do Mnichova, ale lehké závodní vysoké kolo zůstalo v Čechách.
Výrobce: Surrey Machinists, Londýn, Anglie
Sirius, 1888
František Kliment na stroji Sirius vyhrál 8. září 1888 závod do vrchu Semmering časem 43 min 30 s. Trať měřila 10 km s převýšením 400 m. Pro srovnání – při prvním ročníku závodu automobilů v roce 1899 dosáhl hrabě Pötting na Nesselsdorferu 6 hp (později Tatra) času 48 min 55 s. Ač firma vyráběla až 10 kol týdně, toto je zřejmě jediné dochované.
Výrobce: Otto Schäffler, Vídeň, Rakousko
Howe, 1884
Firmu Howe Machine zastupoval Jindřich Leo z pražské Ferdinandovy třídy, dnes Národní. V roce 1884 nabízel pět modelů, nejlevnější byl vystavený typ s řetězovým pohonem. Řídicí bylo zadní kolo, které jezdec ovládal otočnou rukojetí s hřebenovým převodem a táhlem. Tricykly byly s ohledem na svoji váhu, těžký převod a rozbité cesty vhodné spíš na promenády a do zámeckých parků.
Výrobce: Howe Machine, Glasgow, Skotsko
Adler, po 1889
Po vynálezu pneumatiky (J. B. Dunlop, 1888) se objevily i na závodních vysokých kolech. Takové stroje byly velmi lehké (cca 10 kg) a křehké. Pneumatiky byly náchylné k defektům, které končily pády, nezřídka smrtelnými. Závody se odehrávaly na dráze a byly velmi populární. V 80. letech 19. století byly vybudovány v Plzni, Poděbradech, Roudnici, Kladně, Kroměříži a v Praze na Žižkově a v Karlíně.
Výrobce: Adler Werke AG, Frankfurt nad Mohanem, Německo
Centaur, kolem 1884
František Šimon Lomnický: Nebezpečná jízda
To bylo v letním čase,
den nudný zdlouha míjel,
On stál s ní na terase,
Zrak jeho v ni se vpíjel,
Kdy líbal její ručku jemnou!
Pak děl: „Dnes rád bych vyjel,
smím prosit, byste jela se mnou?“
Tu ona usmála se
tím úsměvem, jenž srdce blaží,
jenž značí víc než možno říci.
„Dnes nesmím s vámi po silnici
jet na tricyklu ku nádraží,
dnes nebezpečnou jest ta cesta!“
„A proč?“
„Můj tudy chodí z města!“
Na tomto tandem-tricyklu se nedochoval řetěz ani diferenciál, který pro tricykl vynalezl James Starley (1877). Vícesedlové stroje byly výjimečné, stejně jako na svoji dobu duch básně, zveřejněné v roce 1889 v časopise Velocipedista.
Výrobce: Centaur Bicycle Co., Coventry, Anglie
Kangaroo, 1884
Starému Kangaroo
Dnes sotva někdo na tě vzpomene si!
A přec jsme v chvění kdys kol tebe stáli,
A všichni z nás si taký stroj mít přáli,
Neb tebe „spásou sportu“ zvali kdysi
„Jediný opravdový bezpečník. Bezpečnější než tricykl. Rychlejší než vysoké kolo. Týdně jich prodáme více než 100“, pravil inzerát. Řetězový pohon v převodovém poměru 1 : 1,5 zrychlil jízdu a mnohé nadchl. Avšak už v roce 1890 otiskl Velocipedista báseň „Starému Kangaroo“ i s obrázkem stroje pokrytého pavučinami. V těch letech zastarávaly novinky i během několika měsíců.
Výrobce: Hillman, Herbert & Cooper, Coventry, Anglie
Facile, 1881
Populární vysoká kola měla jednu chybu: pády z nich byly bolestivé. Jedno z prvních úspěšných řešení jak jim předcházet patentoval John Beale v roce 1878. Pákový převod dovolil podstatně snížit průměr předního kola, a tedy stavbu stroje. Výroba byla zahájena v roce 1881 a s různými vylepšeními včetně montáže pneumatik se udržela do roku 1891.
Výrobce: Ellis & Co, Londýn, Anglie
Rover, 1888-1889
Snaha vyrobit bezpečnější kolo zaměstnávala všechny významné továrny. Po různých pokusech byl v únoru 1885 představen na londýnské Stanley Show nový stroj – Rover (Tulák). Znamenal revoluci v konstrukci kol. V principu měl přibližně stejně velká kola, pohon zadního obstarával řetěz. První pokus byl ještě nedokonalý, ale v roce 1888 byli tvůrci prakticky u cíle. Rám dostal tvar, který se v zásadě dodnes nezměnil.
Výrobce: Starley & Sutton, Coventry, Anglie
Juno, konec 80. let 19. stol.
Jednou z cest ke zvýšení bezpečnosti jízdy bylo na konci 80. let 19. stol. použití křížového rámu. V té době se ještě vyráběla vysoká kola a vyznavači těch i oněch vedli mezi sebou nesmiřitelný boj. Pořádaly se různé závody a jízdy, které měly nerozhodné přesvědčit. Nízká kola jasně vítězila a kolem roku 1892 se vysoká kola přestala vyrábět zcela.
Výrobce: Metropolitan Machinists Co. Ltd., Londýn, Anglie
Centaur, 1888
Protagonistkami cyklistiky v Čechách byly Božena a Johanna Kohoutovy, avšak výhradně na tricyklech. Ženu na vysokém kole bylo možné spatřit jen ve varieté. Až nízká kola povzbudila emancipační hnutí, což vyslyšeli módní návrháři i výrobci kol. Příkladem je kolo Centaur, jehož rám usnadnil nasednutí, kryt řetězu a síťka zadního kola chránily sukni. Kola pro dámy znamenala další krok k rovnoprávnosti s muži.
Výrobce: CentaurCycle Co., Coventry, Anglie
Quadrant, 1888
Značka Quadrant Tricycle se od roku 1884 proslavila systémem řízení tricyklů, kola začala vyrábět až později. Konstrukce dobře odolávala otřesům na tehdy špatných cestách. Pozoruhodná je pásová brzda na hřídeli středového složení. Quadrant stál 20 liber, dvakrát víc než nejlevnější kolo konkurence. Výrobně drahé řízení se na kolech neujalo. Objevilo se až na americkém Neracaru, vystaveném v expozici motocyklů.
Výrobce: Quadrant Tricycle Co., Birmingham, Anglie
Augustin Vondřich
Výjimečnou osobností byl Augustin Vondřich (1880-1958) ze známého rodu Vondřichů, proslavený v cyklistice i v motorizmu. Jeho bratranec Václav vyhrál v roce 1905 ve Francii mezinárodní motocyklový závod o Coupe International. Augustin Vondřich se upsal cyklistice. Byl závodník, později prodejce a výrobce kol vlastní značky AVON (Augustin VONdřich), vydavatel časopisu Cyklista, mecenáš, organizátor závodů a také milovník cyklistické historie a historických jízdních kol. Od roku 1922 je začal jako jeden z prvních v Evropě cílevědomě sbírat. Svoji kolekci velkoryse věnoval Národnímu technickému muzeu. Velká část vystavených kol je součástí tohoto daru Augustina Vondřicha.
Excellent Safety, Sparkbrook 1889
Pan nadporučík Schneider píše o tomto stroji, jenž mu byl dodán: „Nyní Vám děkuji, že jste mi poslal tak výtečné kolo. Jest nejlepší zde v kursu a doznalo všeobecné pochvaly a uznání,“ přesvědčoval inzerát v časopise Velocipedista (1889). V Praze v Mostecké ulici 46 vedl sklad Emanuel Balcar, toho roku předseda „Klubu velocipedistů Praha 1883“ a známý závodník.
Výrobce: Sparkbrook Manufacturing Co., Coventry, Anglie
New Rapid, kolem 1888
Firma si zakládala na tangenciálním výpletu, který zavedla už na vysokých kolech. Značku zastupoval Vilém Michl ve Slaném, předseda tamního Klubu velocipedistů (1887), později jeden z prvních domácích výrobců jízdních kol (1895) a ještě později výrobce motocyklů Orion. Díky nízkým kolům přibývalo cyklistů. V roce 1889 bylo registrováno 37 klubů, v roce 1896 už 69, cyklistů bylo několik tisíc.
Výrobce: St. George´s Engineering Co., Birmingham, Anglie
Rudge, 1892
Daniel Rudge sice zemřel v roce 1880, ale jeho jméno se stalo nesmrtelnou značkou nejvyšší kvality. Snaha po nízké váze při dostatečné tuhosti vedla k modelu Bicyclette. Zdvojené trubky malého průměru tvořily rám, jehož tvar se prakticky dodnes nezměnil. Jednoduše a přitom funkčně bylo vyřešeno odpružení přední vidlice, na níž nechyběla hovítka.
Výrobce: Rudge Cycles Co. Ltd, Coventry, Anglie
Styria, 1898
Největšívýrobce kol v monarchii zahájil stavbu kol v roce 1894. Polozávodní kolo bylo jedním z 15 modelů, které byly toho roku nabízeny. Firma se mohla pochlubit oceněním z prvních Olympijských her 1896, kde Adolf Schmals vyhrál zlatou medaili ve 12hodinovém závodě (295,3 km). V Čechách ji zastupovali v Praze prodejci Švestka & Potůček, v Žatci Franz Schepukat a v Plzni Simon Hofmann.
Výrobce: Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft, Graz, Rakousko
Studia Styria, Model 52, 1902
Pákový mechanismus Emerex prodloužil krok pedálu z horní do dolní úvrati. Teoreticky to znamenalo menší sílu při stejném momentu, avšak v praxi to bylo výrobně dražší, těžší, nehledě na větší tření v čepech. Emerex zůstal kuriozitou, tím spíš, že téhož roku byl v Anglii představen třístupňový náboj zadního kola, který podstatně usnadnil jízdu.
Výrobce: Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft, Graz, Rakousko
Graziosa I, 1896
Značku Graziosa zastupovali bratři Potůčkové v Žitné ulici 2a v Praze. Pohon zadního kola spojovací hřídelí bylo elegantní řešení, které poprvé uvedla francouzská firma La Metropole (1894). Vyjmout kolo z vidlice však bylo komplikované, zařízení vyžadovalo přesné seřízení, bylo dražší a těžší. Model I stál 240 zlatých, tedy půlroční plat tovaryše. Kola s pohonem hřídelí až na výjimky zakrátko zmizela z trhu, Graziosu nevyjímaje.
Výrobce: Graziosa Fahrradwerke, Graz, Rakousko
Triplet Rudge Whitworth, 1898
V červnu 1896 otevřeli v Praze závodní dráhu (440 m). „Nebylo závodů, aby tu nepadl nějaký rekord, zejména strojům vícesedlovým pro velký průměr zatáček je velmi vhodný“, uváděl tisk. Triplet Rudge je jedním z takových strojů. Na dráze závodili jezdci z celé Evropy, v listopadu 1899 zde Václav Klement představil první motocykl L&K Slavia. Dráha stála na místě dnešního Strossmayerova náměstí v Praze.
Výrobce: Rudge Whitworth, Coventry, Anglie
Cleveland, 1910
Značku Cleveland zastupoval pražský obchodník Josef Vejtruba. Jeho syn Rudolf byl naším prvním cyklistou, který získal medaili na mistrovství světa (Francie, 1903, 2. místo). Clevelandy se dobře prodávaly díky příznivé ceně, dané velkosériovou výrobou. Společnost vyráběla už v roce 1896 denně 100 jízdních kol. Luxusní Clevelandy měly spojovací hřídel a odpružení předního i zadního kola.
Výrobce: H. A. Lozier & Co., Toledo, Ohio, USA
Slavia, kolem 1905
Majitel malé dílny postavil rám z těchto přírodních „trubek“. Nápad poprvé realizovala anglická firma Bamboo Cycle Co. (1894), její model vážil jen 11 kg. V roce 1895 začala bambusová kola stavět také rakouská firma Grundner und Lemisch v Klagenfurtu, materiál dovážela ze Šanghaje. A. Novotný vyrobil zřejmě jen několik kusů takových kol, pokud (velmi pravděpodobně) nekupoval už kompletní rámy.
Výrobce: A. Novotný, Letovice, Čechy
Neidentifikované jízdní kolo, polovina 90. let 19. století (?)
V letech 1893-1894 zkonstruovala pařížská Valère et Cie. dva typy jízdních kol s klasickým rámem, jejichž zadní kolo poháněl jezdec nohama a přes páky i rukama. Konstrukce tak složitá, kdy jezdec pohání všemi končetinami přední kolo a řídí zadní kolo, je zcela unikátní. Podobný stroj se dosud nepodařilo jinde nalézt, ani o něm objevit zmínku v literatuře.
Výrobce: nezjištěn, Francie (?)
J-Rad, 1921
Na kole J-Rad se jezdec mohl zapřít do opěradla, což ulehčilo šlapání, tři páry stupaček na pákách nahrazovaly třístupňový převod. Konstruktér Paul Jaray (1889-1974), Rakušan maďarského původu, vystudoval techniku v Praze. Od 20. let se věnoval aerodynamice. Pro Jawu navrhl karoserii na její první speciál pro závod 1000 mil československých (1934).
Výrobce: Hesperus Werke, Stuttgart, Německo
Levocyclette, 1905
Systém z roku 1905 řešil pohon složitým pákovým mechanizmem. Otočnou rukojetí na řídítkách se na pákách ovládalo posouvání úchytů řetězů, spojených se zadním kolem. Pozice nejblíže středu šlapacího mechanizmu dovolovala rychlou jízdu po rovině, čím dále od středu, tím delší páka a tedy snazší šlapání. Rozšíření bránila větší váha, komplikovaná výroba, vyšší cena i větší poruchovost.
Výrobce: Terrot, Dijon, Francie
Ing Adolf Banouther Company, Cheb, Československo, 1937 (?)
Výrobce který stavěl kola s rámem složeným z listových per. Kolu z Vondřichovy sbírky byla chybně přisouzena značka Premier, avšak v žádném katalogu firmy není tento typ uveden. Podle všeho nakupoval výrobce od chebského Premieru standardní díly, jimiž své rámy kompletoval. Vyšší váha, dražší výroba a sporná tuhost rámu.
Přímo v expozici je chybný popisek.
Výrobce:
Ing Adolf Banouther Company, Cheb, Československo
Premier
Anglická firma Hillman, Herbert & Cooper (1876) založila svou českou pobočku v Chebu roku 1891. Z ní se vyvinul jeden ze 17 velkých domácích výrobců. V první polovině 30. let se v Československu prodalo ročně asi 80 tisíc kol, v provozu jich bylo 800 tisíc – údaje jsou přibližné, neboť statistika se nevedla. Kola Premier vynikala solidností a širokou nabídkou.
Výrobce: Premier, Cheb, Československo, polovina 30. let
Praga JKB, 1937
„Jezdil jsem na kole Praga na loňské Hospodářské výstavě v Praze přes 6 m dlouhý žebřík a klády alespoň padesátkrát sem a tam, několikráte jsem spadl, když se příčky žebříku již rozlámaly, ale kolu se nestalo nic. Rozhodl jsem se své kolo prodati a koupiti si Pragovku. Karel Richter, Praha-Nusle, Palackého 64“, pravil inzerát. Specialitou výrobce bylo odpružení přední, případně i zadní vidlice.
Výrobce: Praga, Brno, Československo
Stadion, polovina 30. let
Společnost Stadion založil v roce 1923 Ing. Adolfa Pozděna. Jako první v Čechách popsal v roce 1888 Benzův automobil: „Motorový vůz nestane se sportu našemu nebezpečnějším, než asi mezek ušlechtilému koni závodnímu.“ Stotisící kolo vyrobil Stadion v roce 1933, kdy ve firmě pracovalo 200 zaměstnanců. Cena kola se pohybovala ve výši průměrného měsíčního platu, který v roce 1930 činil 790 Kč.
Výrobce: Stadion, Rakovník, Československo
Helyett Grand Prix, Śtantejský, 1938
František Štantejský začal vyrábět kola v roce 1898, synové Ludvík a Zdeněk v živnosti pokračovali. Z dovážených dílů stavěli francouzská kola Helyett, „speciální závodní velocipedy podle přesných výkresů velocipedů používaných čelnými jezdci v klasickém závodě Tour de France.“ Závodní typ s přehazovačkou Champion vážil 9 kg a stál podle vybavení od 1200 do 2200 Kč, tedy až téměř tři průměrné měsíční platy.
Výrobce: Ludvík Štantejský, Praha, Československo
Perič, 1940
Antonín Perič vyhrál v letech 1920-1931 několik titulů cyklistického mistra republiky. Pak se proslavil silničními a dráhovými koly, která vyráběl od roku 1933 až do 50. let, kdy ho komunisté jako živnostníka připravili o jeho malou dílnu v Praze-Karlíně. Na jeho kole startoval i Jan Veselý, vítěz prvního ročníku Závodu míru (1948). Vystavené dráhové kolo postavil v roce 1946.
Výrobce: Antonín Perič, Praha, Československo
Dětské vysoké kolo Kohout, 80. léta 19. stol.
Dětská vysoká kola byla velmi jednoduchá a bez doplňků, jen s kluznými ložisky, jak dosvědčuje toto jediné známé dětské vysoké kolo Kohout. Muselo být co nejlevnější jednak s ohledem na koupěschopnost zákazníků, jednak se děti nerozmazlovaly drahými dárky. Tím spíš, že na malém kole mohly jezdit jen jednu dvě sezóny, než vyrostly a na kolo se nevešly.
Výrobce: Jan Kohout, Smíchov, Čechy
Dětské vozítko, 20. léta 20. století
Když jízdní kola, tříkolky a koloběžky zevšedněly, zaměřily se některé firmy na výrobu pro nejmenší. K vyhlášeným výrobcům patřil pražský Josef Jaňour. Jeho vozítko se uvádělo do pohybu pákami spojenými táhly se zalomenou hřídelí zadních kol, řídilo se nohama. Podobně byla řešena čtyřkolová vozidla pro dospělé jezdce už v polovině 19. století.
Výrobce: Josef Jaňour (?), Praha, Československo
Dětské vozítko, 20. léta 20. století
Dětská tříkolka, 90. léta 19. stol.
Jednoduchá a tedy levná tříkolka, jejíž provedení napovídá, že se výrobce inspiroval nejstaršími podomácku vyrobenými kostitřasy. Tyto tříkolky se udržely ve výrobě ještě do doby po 1. světové válce.
Výrobce: nezjištěn, Čechy
Dětská tříkolka, 90. léta 19. stol.
Dětské kolo Pionýr, 50. léta 20. stol.
Jednu z největších domácích továren (denní produkce 150 kol) založili v roce 1930 bratři Heinzové, název Velamos vznikl ze slov VELocipedy A MOtocykly a Součástky. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Velamos znárodněn, v roce 1952 zde byla zahájena výroba dětských kol Pionýr, která se udržela až do roku 1979.
Výrobce: Velamos Sobotín, Československo
Dětské kolo Pionýr, 50. léta 20. stol.
Favorit F 12, 1973
Výroba sportovních kol byla po komunistickém převratu v únoru 1948 nadirigována do bývalé továrny na kola Tudor. Název Favorit byl přejat ze značky řetězů ČZ, výtvarnou podobu navrhl grafik František Freiwillig. Favority pro sport a byly sice kvalitní, avšak nedostatkové zboží. Model F 12 pro dorostence byl vybaven domácími doplňky.
Výrobce: Tudor, Favorit, Rokycany, Československo
Favorit, kolem roku 1960
Krasojízda se v Čechách pěstovala od konce 19. století. V moderní historii se proslavila Anna Matoušková (5 x mistryně světa 1974-1977, 1979), Martina Štěpánková (3 x zlato na MS v letech 1998, 1999 a 2002) a Arnošt Pokorný (mistr světa 2004). Pro vrcholové sportovce se kola stavěla v malých sériích nebo individuálně. Výroba v podniku Favorit skončila v roce 2004.
Výrobce: Tudor, Favorit, Rokycany, Československo
Favorit – kolo na kolovou, 70. léta
Bratři Jan a Jindřich Pospíšilové se stali od poloviny 60. do konce 80. let minulého století dvacetkrát mistry světa v kolové, což je v historii sportu nevídaný výkon. Sedlo jejich kola bylo extrémně posunuté vzad a řídítka vyhnutá svisle nahoru, aby jezdci mohli prudce střílet míč předním kolem. Přitom nebyla nouze o kontakty se strojem soupeře, stejně jako o pády. Rám i výplet musely vydržet ostré zacházení.
Výrobce: Tudor, Favorit, Rokycany, Československo
Favorit – speciál pro kolovou, cca 1970
Dráhový speciál Favorit, 1964
Podle požadavků brněnského stíhače Jiřího Dalera postavil těsně před odletem na tokijskou Olympiádu 1964 mechanik František Babický tento speciál s vylehčenými spojkami rámu. Času bylo málo a tak na rozdíl od ostatních žlutě lakovaných kol pro Tokio stihli rám nastříkat jen standardní modrou. Na tomto kole získal Jiří Daler jako první československý cyklista zlatou olympijskou medaili.
Producer: Favorit, Rokycany, Czechoslovakia
Trek Touring 520, jízdní kolo V. Dostála, 1994
Jako první objel svět Thomas Stevens. Na vysokém kole odstartoval ze San Franciska v dubnu 1884 a zpět se vrátil v lednu 1887. O moc rychleji to nejde ani dnes. Vítězslav Dostál (1959) vyjel v září 1994 a na Staroměstské náměstí se vrátil v září 1997. Na kole ujel 60 000 km, cestou vyměnil dvacet osm plášťů, duši opravoval stosedmkrát. Cestu absolvoval na kole Trek, ale sponzorem byla firma Velamos.
Výrobce: Trek, Waterloo, USA
Silniční závodní kolo Štěrba, 2005
Ruční zakázková stavba z chrommolybdenových trubek Columbus SP představuje vrchol v oboru kovových rámů. Malá česká firma Štěrba kola je vyráběla i pro reprezentaci. Ve stejné době se začal uplatňovat lehčí kevlar, 5 x pevnější než ocel, který ve výrobě rámů brzy vytlačil klasický materiál. Kolo je osazeno komponenty Campagnolo Record.
Výrobce: Šterba kola, Praha, Česká republika
Silniční závodní speciál Štěrba, 2005
Silniční závodní kolo Author CA 7700, 2008
Česká značka Author je na trhu od roku 1993, v roce 2010 vyrobila 110 tisíc kol všech typů. Díky karbonovému rámu, které vyrábí od roku
2006, váží kolo s osazením Shimano Dura Ace jen 6,9 kg. Author spolupracuje při vývoji i s Technickou univerzitou Liberec, podporuje rovněž českou reprezentaci. S tímto kolem startoval Petr Benčík na Olympiádě 2008 v Pekingu.
Výrobce: Universe Agency, Praha, Česká republika
Kolekce motocyklů
Depozitář
Mnoho dalších strojů je připraveno pro příležitostné výstavy v depozitáři muzea. Národní tecnické muzeum těsně před otevřením v roce 2011 získalo darem několik unikátních strojů. Pokud i Vy víte o technicky zajímavém kole s napojením na českou či československou historii a chcete ho věnovat do sbírek muzea, můžete se obrátit na nás či přímo na Technické muzeum v Praze.
