Výstava "Fenomén Favorit" - NTM Praha 
Text: author výstavy Jan Králík
Mezi všemi druhy sportovního nářadí, dopravních prostředků a volnočasových aktivit hraje jízdní kolo nedostižný prim. Vděčíme za ně Karlu Draisovi, který představil rám se dvěma koly v jedné stopě 12. června 1817. Začala historie kola, jehož formy jsou o to rozmanitější, oč jednodušší je jeho princip.
Zprvu sloužilo jen zábavě, záhy však také cestování a pochopitelně i měření sil. První doložený závod velocipedů, tedy strojů s klikami a pedály na hřídeli předního loukoťového kola, se uskutečnil ve Francii 8. prosince 1867. Vítěz zdolal 17 kilometrů z Paříže do Versailles za hodinu. V Čechách se první závod uskutečnil 8. srpna 1869 v Kutné Hoře, o týden později v Brně.
Následné kapitoly domácí cyklistiky psali známí i zapomenutí výrobci, jezdci, trenéři, manažeři, podnikatelé, mechanici, činovníci a novináři. Výjimečnou roli sehrála rokycanská továrna Favorit. Její kořeny, vznik, krušné začátky, peripetie růstu a úpadek tvoří strhující příběh, o němž existuje minimum písemností a zpráv. Hlavním zdrojem informací jsou bývalí zaměstnanci a závodníci, jejichž vzpomínky rozostřuje čas, avšak dosvědčují, že značka Favorit byla jejich srdeční záležitostí. Patřila k těm několika málo, které si v dobách klopotného socialistického pokusnictví získaly kredit jak svou kvalitou, tak i (ne)dostupností.
Po divoké privatizaci a zániku firmy se zdálo, že Favorit je odsouzen k pomalému zapomnění. Jen sběratelé oživovali odložená kola a kochali se starými železnými rámy.
Avšak nikdy neříkej nikdy. Značka se dočkala restartu, výroba jízdních kol Favorit v Rokycanech opět ožila.
Legenda se vrací.
Rokycany – líheň kol
Spiritus agens výroby jízdních kol v Rokycanech byl František Hering (1887–1961). V roce 1912 otevřel Sportovní závod na opravu a stavbu velocipedů, v roce 1923 se spojil s chebskou továrnou Eska. Ve společném podniku začali v roce 1923 vyrábět kola Tripol. Po rozchodu obou stran v roce 1934 postavila Eska v Rokycanech novou továrnu, v níž výroba kol Tripol pokračovala. František Hering se rozhodl konkurovat svým bývalým společníkům výrobou kol Tudor. Obě značky až do války prosperovaly, ročně zhotovily kolem 8 tisíc (Tripol, 1935), resp. 5 tisíc kol (Tudor, 1936). V každé továrně pracovalo kolem 50 pracovníků.
Tripol, 30. léta
Katalogy nabízely řadu modelů, které se lišily jen lakováním a výbavou. Pánská kola měla jednotný rám 57 cm (měřeno od osy středového složení po vrchol sedlové trubky) s převodníkem o 52 zubech.
Zapůjčil Jiří Čížek
Tudor, 30. léta
Kola Tudor byla nejprve (1934) kola Achilles z Horní Police v severních Čechách, opatřená Heringovým štítkem. Až později se kola stavěla v Rokycanech z dílů nakupovaných od Achilla. Výroba dámského rámu byla náročnější než rámu pánského.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
Závodní kola 30. let – předobraz Favoritu
Závodní kola stavěli ve 30. letech specializovaní mechanici nebo malé firmy. Prim hráli pražští Antonín Perič a Ludvík a Zdeněk Štantejští, kteří dodávali kola cyklistům Sparty (Perič) a Slavie (Štantejský). Rudolf Šťásek působil v Týništi nad Orlicí.
Po válce a znárodnění veškerého průmyslu včetně drobných podnikatelů bylo rozhodnuto vyrábět závodní kola v Rokycanech. Byl to úkol technický i politický: Rodila se tradice Závodu míru, pro jehož první ročník (1948) byla dovezena švýcarská kola Mondia, v druhém ročníku se jelo na kolech Helyett z dílny soukromníka Štantejského, tedy nadále nepřijatelné řešení.
Protože se závodními koly neměli v bývalém Tripolu ani Tudoru žádné zkušenosti, byli přizváni zkušení odborníci – Zdeněk Štantejský a mechanici vyučení u Periče – František Pospíšil a František Hašek, které doplnil Rudolf Šťásek. Nastoupili poté, co jim nový režim jejich živnosti zrušil. Z toho lze usuzovat, že museli mít své řemeslo a kola opravdu velmi rádi.
Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938
Firmu založili v roce 1919 bratři Picardové v Sully-sur-Loire, kola Helyett patřila k vrcholům závodních modelů. Ludvík Štantejský (1909–1945) kupoval tzv. garnitury trubek a dílů, z nichž v Purkyňově ulici kompletoval kola. Když v roce 1937 povolili na Tour de France přehazovačky, zvolil Helyett model Super Champion. Cena kola činila podle výbavy až 2200 korun, tehdy tři až čtyři měsíční platy.
Zapůjčil Jan Králík
3. Helyett Grand Prix/Štantejský, 1938
Perič, 1947
Antonín Perič (1896–1980) byl ve 20. letech minulého století jedním z nejlepších domácích cyklistů (6× mistr ČSR), pak se stal trenérem, od roku 1933 stavěl kola v Pernerově ulici v Karlíně z trubek Reynolds nebo z materiálu, který zákazník dokázal opatřit. Jeho kola – silniční i dráhová – byla považována za u nás nejlepší. Známé je jeho kolo pro Jana Veselého, který na něm vyhrál první ročník Závodu míru (1948), a kolo pro syna Milana (1928–1967), rovněž reprezentanta a později trenéra národního týmu.
Zapůjčil Gabriel Šíp
RST, 30. léta
Značka RST znamená Rudolf Šťásek Týniště nad Orlicí. Kola Orlice tam stavěl otec Karel Šťásek od roku 1902. Továrnu převzali synové Jaroslav a Rudolf. Závodní RST vynikala doplňky vlastní konstrukce, včetně brzd a přehazovaček. Pokud se něco poškodilo, nebylo možné nahradit součástku standardním dílem. Konkurenti šířili pořekadlo „Máte kolo RST? Do krámu mi nelezte!“ Nicméně Rudolf Šťásek se ve Favoritu osvědčil jako schopný konstruktér. Působil tam do roku 1955.
Zapůjčil Robert Štěrba
Favorit – začínáme
Dvě dosud konkurenční nevelké továrny Tripol a Tudor byly znárodněny a 21. června 1948 úředně spojeny. Továrnu přičlenili pod Českou zbrojovku Strakonice (ČZ).
V rokycanských provozech se nadále vyráběla cestovní kola Tripol a Tudor, v roce 1949 jich dodali 20 000. To už se schylovalo k zahájení montáže sportovních kol, pro něž na ministerstvu navrhovali název Borec. ČZ vyráběla řetězy Favorit, ředitel Václav Skala usoudil, že pro kola by to byl název podstatně vhodnější. Budiž mu za to díky. Design značky vytvořil František Freiwillig, známý kreslenými filmy a knižními ilustracemi (Pohádky o mašinkách).
V březnu 1950 bylo představeno první rokycanské kolo pro Závod míru s přehazovačkou a čtyřkolečkem, vážilo 9,5 kg. Během měsíce jich postavili celkem osmnáct.
Kromě těchto speciálů z trubek Reynolds vyrobili i prvních 100 kol do prodejní sítě, avšak s ohledem na potíže „budou dodána v květnu 1950 bez čtyřkolečka a bez přehazovačky,“ informoval časopis Cyklistika č. 3/1950. Nadále se vyráběla cestovní kola Tripol a Tudor. Až v roce 1951 skončily tyto cestovní typy stokusovou sérií. Od této chvíle se v Rokycanech věnovali už jen sportovním, závodním a speciálním kolům.
Favorit, 1952
Z rozhodnutí Ministerstva lehkého průmyslu ustavili v Rokycanech Ústřední konstrukční kancelář pro celý obor domácího veloprůmyslu (1952). Vznikaly tam také podklady pro stavbu speciálních silničních kol určených pro reprezentaci a kola pro krasojízdu a kolovou. Vystavený Favorit je jeden z nejstarších dochovaných modelů tohoto typu v původním stavu.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit, 1953
Jeden z prvních sériových Favoritů, i když výraz „sériový“ nevystihuje vyrobené množství, spíš standardní výbavu. Sportovních kol pro „malospotřebitele“ nebylo nikdy tolik, aby byly běžně v prodeji. Výrobu přehazovaček zahájili v Rokycanech až na začátku roku 1954. Majitelé starších Favoritů se jimi pak snažili svá kola dovybavit, což bude pravděpodobně i tento případ.
Zapůjčil Marek Oliva
Favorit F11, 1956
Závodní kolo s kompletní českou výbavou byl model, který se občas dostal i do obchodu. Měl čtyřkolečko, českou přehazovačku Union (charakteristickou tím, že když prasklo lanko, vletěla do výpletu) a pákový přesmykač. Stojí za zmínku, že Rudolf Šťásek zkonstruoval ovládání přesmykače lankem s páčkou na spodní rámové trubce. Řešení neprosadil s odůvodněním, že to nikdo nepoužívá. Favorit mohl být první. Šťásek v roce 1955 z podniku odešel.
Zapůjčil Jan Králík
Favorit pro každého – jak si je pamatujeme
V průběhu let získala značka Favorit dobrý zvuk. Kolo samo o sobě je atraktivní, zejména pro mladé lidi. Radost z rychlosti, pocit volnosti, image sportovního nářadí vítězů velkých závodů a objektivně kvalitní a líbivé provedení rokycanských kol vynesly Favorit na pomyslný piedestal. Vzpomenou si pamětníci na další podobně ceněné domácí značky té doby? Hodinky Prim, tenisky Botas, psací stroje Zeta a... ?
V Rokycanech vyráběli nejen kola závodní a speciální, ale také turistická a sportovní pro rekreaci, ba i s dámským rámem, krátce kola pro každého. Potíž spočívala v tom, že se jich nedostávalo. V první řadě se exportovala, k největším odběratelům patřila Kanada, USA a Spolková republika Německo. Zisk devizových prostředků měl naprostou prioritu. Ředitel Favoritu František Pelikán si poznamenal, že „ve Francii stojí naše kolo 1100 franků, přičemž naše vozy Škoda 1000 MB stojí ve Francii 6800 franků.“
Favorit – jak si je pamatujeme
Favorit turistický tandem, 1956
Patřil Ladislavu Brůžkovi, legendě domácí cyklistiky, čtyřnásobnému mistru ČSR v letech 1927–1930, účastníku olympiády 1928, později trenéru národního týmu. Brůžek si jej nechal postavit na zakázku v polovině 50. let tak, aby na něm mohl jezdit se svou drobnou manželkou.
Zapůjčil Stanislav Kalina
9. Favorit turistický tandem, 1956
Turistický Favorit F20, 1958
Turistický model kola zařadila továrna do výroby už v roce 1951. V roce 1957 uvedla vylepšený model F20 vybavený brašnami a horským převodníkem. Kolo bylo nabízeno se třemi typy řídítek, vážilo 13 kg.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
10. Turistický Favorit F20, 1958
Favorit dámský, 1964
Poprvé se Favorit s dámským rámem objevil v roce 1956, výjimečně i s přehazovačkou a závodními berany jako model F14. Léta 1953–1958 byla pro Favorit příznivá, protože dostal status samostatného národního podniku. V roce 1958 klesl Favorit opět na úroveň pobočného závodu Esky Cheb. Dámský Favorit je jednoduché kolo s jedním pastorkem a řídítky „vlaštovkami“. Vážilo 16,5 kg, stálo 550 korun.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
Milionté kolo, Favorit F26, 1978
Milionté kolo Favorit postavili v Rokycanech 24. srpna 1978. Zespodu na středovém složení má vyražené výrobní číslo 78 f 38693, které značí jednak rok, jednak pořadí v daném roce. Do 31. prosince toho roku vyrobili v závodě 60 502 kol, pracovalo tam 313 zaměstnanců.
Zapůjčil Jan Barna ze sbírky Františka Babického
12. Milionté kolo, Favorit F26, 1978
Favorit F12, 1965
Nejlepší sériově vyráběný model měl rám z konstrukční jemnozrnné oceli. Začal se vyrábět v roce 1964 jako běžný, či přesněji neběžný prodejní typ. Byl osazen výhradně domácími komponenty a hodil se i pro dorostence, kteří začínali se závoděním ve sportovních klubech.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit turistický F11, 1973
Tak si je pamatujeme – obyčejné kolo Favorit na výlety pro usedlejšího cykloturistu a nejlevnější silniční model, z něhož bylo třeba odstranit všechny zbytečnosti, otočit berany nahoru a dát mu zabrat na všech myslitelných i nemyslitelných cestách.
Zapůjčil Ondřej Huleš
14. Favorit turistický F11, 1973
Favorit silniční F8, 1985
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favority pro vyvolené
Vyznavači cyklistiky ctili „ef jedničky“ – silniční Favority F1. Byla to kvalitní kola s dobrou výbavou, těžko dostupná, určená pro výkonnostní cyklisty. Další stupeň byly modely F1 S (Special), prakticky nedostupné. Všechny se stavěly individuálně ve speciální dílně, kde jich měsíčně vzniklo 60 až 80. Vrcholem pak byla kola pro reprezentaci F1 SS (Super Special), stavěná jezdcům na míru, ročně se jich postavilo jen asi 80 v závislosti na sezóně, zda se konalo mistrovství světa, olympiáda a byl-li v plánu start na některých evropských závodech.
Běžní zákazníci se štěstím (a často s úplatkem) dosáhli na model F12. Byly to nejlepší sériové typy, které se začaly vyrábět od roku 1963. V továrně se jim říkalo „véčka“ = výrobní. Měly rám vysoký alternativně 560, 580 nebo 600 mm. Průběžně se vylepšovaly, například brzdami s centrálním tahem, lepším představcem, sedlem, náboji kol a další výbavou, jak se postupně inovovala. Problém spočíval v tom, že kola Favorit F12 šly dobře na odbyt v „devizovém“ zahraničí, které mělo před domácími zákazníky pochopitelně (pochopitelně!?) přednost.
Favorit 11a 1956
Favorit 11a z poloviny 50. let č. 17 (1956) byl v té době nejdražší prodejní model. Měl pětikolečko, dvoupřevodník a galusky. Vystavené kolo je však na pláštích. Vyměnil je majitel kola, protože na pláštích je jízda pohodlnější? Nebo naopak doplnil později své cestovní kolo lepším osazením? Je to vzorový příklad, že s odstupem let a minimem písemných materiálů jsme často s přesným určením modelu na rozpacích.
Zapůjčil Marek Odehnal
Favorit F12 1967
F12 č. 21 (1967) s obtisky „Montreal“ připomíná úspěšnou účast Československa na Expu 67 v Kanadě. Rám typů F12 byl z domácích svařovaných trubek osazený nejlepší českou výbavou Favorit, hlavové složení mělo namísto věnečků plný počet kuliček a vylehčenou hřídel středového složení. S ohledem na občasný nedostatek domácích dílů si továrna pomáhala náboji východoněmeckého podniku Remak. Vyměňovala je za své měniče, kterých se nedostávalo zase jim.
Zapůjčil Marek Odehnal
Favorit F12 1963
Kolo č. 22 (1963) je jeden z prvních modelů F12. Obtisk k 80. výročí cyklistiky připomíná založení České ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV) v roce 1883.
Zapůjčil Radim Klým
Favorit F1 1962
Kola č. 18 (1962) a 19 (1974) měla rámy z českých bezešvých trubek L-Roll a stavěla se ve speciální dílně. Byla osazena českou výbavou. Novinky, např. nově tvarované brzdy Centric s centrálním tahem nebo modernizovaná sedla, se montovaly nejprve na tyto modely.
Zapůjčil Martin Šindelář
Favorit F1, 1974
Zapůjčil Ondřej Huleš
Favorit F 1 Walter, 1990
Kolo č. 23 (1990) je osazeno nejkvalitnějšími českými komponenty Walter. V roce 1990 stálo 3130 Kčs. Kola byla určena pro dorostence a jezdce III., tedy nejnižší výkonnostní třídy.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit F1 Special
Rámy těchto modelů byly rovněž z chomutovských bezešvých trubek L-Roll, vybavené dvoupřevodníkem, přesmykačem, měničem, dvojpáčkou, náboji kol a sedlovkou Campagnolo, sedlem Brooks nebo Favorit, českými pedály Sprint, brzdami Favorit Centric, představcem s řídítky Favorit a pětikolečkem. Nutno zdůraznit, že takové osazení nebylo dogma a při nedostatku toho či onoho se montovaly díly, které byly k dispozici. Provedení tohoto modelu bylo snad nejrozšířenější vůbec a velmi oblíbené mezi závodníky a sportovci. Kolo stálo 4.900,- nebo 5.100,- Kč a pořídit je šlo pouze na poukaz nebo přes sportovní oddíly. Kolo v galerii patřilo až do roku 2010 legendární postavě pražské cyklistiky panu Jardovi Klikovi, nadšenci, závodníkovi a později trenérovi. Na kole najezdil přes 500.000 kilometrů. Lak vydržel, nálepky vzaly za své - i tak bylo možné kola potkávat. Na výstavu v NTM se bohužel neumístilo, tak alespoň tady (poznámky a rozšířený text webmaster).
Favorit F1 Super Special 1974
Stavěla se jezdcům na míru, rámy byly z trubek Reynolds 531. Kompletní osazení kol pro Závod míru bylo výhradně italské značky Campagnolo (č.16, 1974).
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit F1 Super Special 1975
Kola F1 Super Special měla v některých případech výbavu Shimano Dura Ace, avšak nikdy pro Závod míru. Vyráběla se sériově a byly určeny pro cyklistické oddíly a síť státních prodejen s jízdními koly. V roce 1976 stál Favorit F1 SS s výbavou Shimano Dura-Ace 4.400,- Kč.
Zapůjčil Ing. Jan Klimeš
Favorit pro cyklokros
Cyklokros nebyla masová disciplína, proto se kola se stavěla ve speciální dílně. Domácí jezdci dosáhli velkých úspěchů, poprvé Miloš Fišera (mistr světa 1981, 1982), čtyřikrát Radomír Šimůnek (1980, 1983, 1984, 1991), pětkrát Zdeněk Štybar (2005, 2006, 2010, 2011, 2014). Cyklokrosový rám je krátký, aby byl v terénu hbitý. Podstatný je průchod terénní galusky obalené blátem přední a zadní vidlicí – proto jsou vidlice širší. Ze stejného důvodu mají tato kola brzdy cantilever (č. 24, 1985).
Zapůjčil Ing. Jan Klimeš
24. Favorit pro cyklokros 1985
Speciální dílna
Kola stavěná ve speciální dílně se číslovala stejně jako kola sériová – první dvojčíslí udávalo rok, následovalo f v kruhu a pořadové číslo v daném roce. Nad číslem bývala značka příslušného mechanika – F razil František Babický, 0 Bohumil Kasl, 1 Jaroslav Kozler. Jaká písmena volili další mechanici, se nepodařilo zatím zjistit. V roce 1990 Stál Favorit F1 SS 24 000 Kč, měsíční průměrná mzda toho roku činila 3286 Kčs.
Mechanik nad mistry - Franta Babický
Případ Hutyra
Příběh Roberta Hutyry ohlásil Ivan Medek na Hlasu Ameriky. Byla to senzační zpráva, která se roznesla po celém světě. Hutyrovi doma ušili horkovzdušný balón a 7. září 1983 s ním přeletěli hranice do Rakouska za svobodou. V gondole letěli se dvěma dětmi, sebou vzali jediné zavazadlo – závodní Favorit Roberta Hutyry. Víte o jiném kole, jemuž majitel projevil tolik lásky a vděčnosti? Ten Favorit prý už neexistuje. Avšak v cyklistickém nebi stojí na čestném místě.
Favorit na sál
Favority pro sálové disciplíny se stavěly pochopitelně rovněž ve speciální dílně, jejich potřeba by se dala odhadnout na desítky ročně. Krasojezdecká kola se začala v Rokycanech vyrábět už v roce 1949 díky nadšení několika zaměstnanců, kteří začali krasojízdu pěstovat. Záhy došlo i na kola pro kolovou. Stojí za zmínku, že konstrukce bicyclebalových kol se v průběhu let prakticky vůbec neměnila, jejich rámy byly stále stejné a nepotřebovaly korigovat. Zato krasojezdecká kola se stavěla na míru, kdy záleželo na každém centimetru. Stavba sálových kol vyžadovala bytelnou konstrukci, která odolá častým srážkám (kolová) i zatížení dvou jezdců (krasojízda).
Favorit K2, 1955
Krasojízda má v Čechách bohatou tradici, která sahá do 80. let 19. století, k jednomu z pěti bratrů Kohoutových, Petrovi. V moderní historii se proslavila Anna Matoušková (5× mistryně světa 1974–1977, 1979), Martina Štěpánková (3× mistryně světa v letech 1998, 1999 a 2002) a Arnošt Pokorný (mistr světa 2004). Pro vrcholové sportovce se kola stavěla v malých sériích nebo individuálně. Kolo váží 14,3 kg. Podle současných pravidel musí jezdec předvést 30 cviků během 5 minut.
Kolo ze sbírky NTM
Favorit K2, 1958
Kolo ze sbírky NTM
Favorit B2, 1978
První veřejný zápas v kolové se odehrál 3. května 1924 v pražské Lucerně jako exhibiční. Protagonistou byl bývalý krasojezdec František Kundert. Mezinárodně proslulí jsou bratři Pospíšilové, kteří se stali mistry světa v kolové celkem 20×. Když v roce 1988 naposledy vyhráli MS a ukončili kariéru, bylo jim 43 (Janovi), resp. 46 (Jindřichovi) let. Kolová se hraje s míčem plněným srnčími chlupy a váží 600 gr., kolo váží 14,3 kg.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
Favority na dráhu
Závody na dráze byly u nás nejstarší cyklistické disciplíny. První ovál postavil Český klub velocipedistů 1880 už v roce 1883 v Praze u Invalidovny. Před druhou světovou válkou se stavbou dráhových kol zabývali Perič, Štantejský, Kubricht i Szekuj, tedy nejvýznamnější mechanici v oboru. Také ve Favoritu patřily dráhovky k prvním modelům, které tam začali vyrábět. Vděčí za to jednak Zdeňkovi Štantejskému, jednak Františku Haškovi a Františku Pospíšilovi, kteří začínali u Periče.
Disciplín na dráze je celá řada a každá vyžaduje trochu jiné kolo. V 50. až 70. letech byly závody na dráze mnohem populárnější než dnes, postavilo se několik nových oválů, z nichž nejpopulárnější byl v Brně, kde se v roce 1969 a 1981 konala mistrovství světa.
Vrcholem stavby kol byl dráhový tandem, na nějž byly kladeny protikladné požadavky – musel být lehký a současně tvrdý, aby se nekroutil, protože síly na něj působící byly enormní. Špičkové dvojice dosahovaly okamžité rychlosti až 70 km/h. Tandemy Favorit snesly nejpřísnější měřítka a domácí jezdci si ve světové konkurenci dobře vedli.
Favorit - dráhové kolo pro stíhací disciplíny, 1964
V roce 1964 se o mimořádný úspěch postaral Jiří Daler, když na olympijských hrách v Tokiu získal zlatou medaili ve stíhacím závodě jednotlivců. Všechna dráhová kola Favorit pro Tokio byla lakována zlatě, jen Dalerovo je modré – stavělo se na poslední chvíli a zlatá barva došla. Dalerova olympijská medaile je vystavena ve vitríně ve vestibulu.
Kolo ze sbírky NTM, medaili zapůjčil Jiří Daler
Tokio 1964 a zlatý Jiří Daler i s kolem nad hlavami české výpravy a první zlatá olympijská medaile pro českého dráhaře,
Favorit tandem, 1980
Závodní tandemy na dráhu navrhoval konstruktér Favoritu Ing. Otto Šaman. Tento stroj sedlala dvojice Ivan Kučírek – Pavel Martínek na mistrovství světa 1980, Kučírek startoval jako nejstarší účastník (34 let), Martínek jako nejmladší (18). A stalo se nečekané – dvojice porazila veškerou konkurenci a zvítězila. V roce 1981 se Kučírek s Martínkem stali mistry světa podruhé a v roce 1982 potřetí. Ač stříbrný, je to vskutku zlatý tandem.
Zapůjčil Bořivoj Nakládal
Favorit - aero special, 1980
Dráhové kolo pro olympiádu v Moskvě 1980 je pozoruhodné zploštělými trubkami rámu – důkaz snahy o snížení aerodynamického odporu. Klasické bezešvé trubky nejprve pod lisem zpracovali na požadovaný průřez a aby docílili nejnižší možné hmotnosti, nechali rám svařit bez spojek na specializovaném pracovišti ve Škodě Plzeň.
Zapůjčila firma Štěrba kola
Favorit „koza“, 1982
Na přelomu 70. a 80. let se objevovala dráhová kola, jejichž stavba snižovala aerodynamický odpor díky rámu s řídítky, která měla dopředu orientované úchopy. Ukázalo se, že na těchto tzv. kozách lze dosáhnout lepších časů. Toto řešení navrhl vedoucí konstrukce Favoritu Ing. Otto Šaman už v roce 1965, v Plzni je zkoušel dráhař Karel Brandner. Ve Favoritu ovšem prohlásili, že na něčem takovém nikdo nejezdí a nápad zavrhli. Měli pravdu. Svět na tom začal jezdit až za patnáct let.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit, 1968
Dráhové kolo pro olympiádu v Mexiku v roce 1968. Rozumělo se samo sebou, že tyto speciály byly osazeny výbavou Campagnolo a sedly Brooks. Bylo to málo platné, družstvo stíhačů nepostoupilo do semifinále.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit, 1963
Dráhová kola bez převodů, bez brzd a jakýchkoli dalších doplňků jsou vrcholem estetiky v tomto oboru. Při maximálním zjednodušení a vylehčení umožňují dosáhnout jedinečných výsledků. Výkon jezdce v řádu pár stovek wattů (tedy několika žárovek) umožní dosáhnout průměrné rychlosti kolem 50 km/h.
Zapůjčil Jan Barna ze sbírky Františka Babického
Favorit, 1987
Další variantu dráhové „kozy“ představoval model s předním kolem o menším průměru 26 palců. Mezinárodní cyklistická unie UCI to však po čase zamítla. Bylo to sice funkční řešení co do snahy o další snížení aerodynamického odporu, avšak za hranicí technických předpisů.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit, 1989
Další krok na cestě za snížením aerodynamického odporu se zvýšenou sedlovou trubkou. Na velmi krátkém rámu je jezdec ještě více skloněný nad řídítka.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit za vodičem, 1967
Nejrychlejší disciplína na dráze je závod za motorovými vodiči. Poprvé předvedl v Čechách tuto jízdu Rudolf Vejtruba (na kole) a bratr Josef (na motocyklu L&K) roku 1903 na Bubenské dráze. Rozměry motocyklu a konstrukce s rolnou za zadním kolem upravují technické předpisy UCI, stejně jako ustrojení motocyklisty, aby podmínky s ohledem na aerodynamický odpor byly pro všechny závodníky stejné. Aerodynamice je přizpůsobeno i kolo s negativní geometrií přední vidlice, prodlouženým představcem a extrémně krátkým rámem. Podmínkou úspěchu je vzájemná souhra motocyklisty a cyklisty. Dvojice dosahuje rychlosti až 70 km/h.
Zapůjčil Bořivoj Nakládal
Vodicí motocykl, 1961
Vodicí motocykly měly speciální rámy a velkoobjemové výkonné motory s velkým kroutícím momentem. Zadní kolo poháněl řemen bez převodovky, aby jízda byla plynulá bez cukání při řazení rychlostních stupňů. Rukojeť plynu měla mezi krajními polohami několik otáček, aby zrychlování bylo co nejpovlovnější. Zlatý věk závodů za motorovými vodiči zažila Praha v letech 1922–1930, kdy byla v provozu dráha Letné, dlouhá 1125 m. Disciplíně se po válce věnovali ve Favoritu Brno, kde postavili v roce 1961 (zásluhou bývalého sprintera Otto Šmerdy) vodicí stroj s motorem Harley Davidson 1200 cm3 z roku 1930. Hodinový rekord činil 66,8 km/h.
Zapůjčila Tělovýchovná jednota Favorit Brno
Favority pro silniční závody a Závod míru
Rokycanský podnik vděčí velkou měrou za svůj výrobní program Závodu míru. Jeho iniciátory se nestaly ani noviny Rudé právo, ani noviny Glos ludu, jak se léta tvrdilo. Na podzim 1947 se při příležitosti závodů na dráze v Polsku zmínil na závěrečném večírku Miroslav Jung (záhy komunisty proskribovaný), že by bylo hezké uskutečnit závod mezi Varšavou a Prahou. Polští funkcionáři se toho chytili a obrátili se na náš cyklistický svaz. Ten odpověděl, že na takový podnik není připraven. Pak ale přišel komunistický převrat, situace se změnila a nápad dostal ideologický náboj. Až teď to „napadlo“ redakce komunistických novin na obou stranách, dozajista příkazem shora. V květnu 1948 se jel první ročník. Roku 1952 přistoupil k pořadatelům orgán východoněmeckých komunistů Neues Deutschland.
Škoda ideologického nánosu. Závod míru se stal největším amatérským etapovým podnikem na světě vysoké sportovní i pořadatelské úrovně. V průběhu let v něm startovala řada později slavných profesionálů. Pro domácí milovníky cyklistiky měl závod jedinečný význam – díky němu se začala vyrábět silniční kola Favorit, po nichž mnozí (často marně) toužili.
Atmosféra ročníků 1948 - 1993
Favorit, 1955
„V“ na středovém složení značí, že kolo postavili ve vývojové dílně, jak se tehdy ještě (občas?) razilo. Kolo má brzdy Mafac a francouzské sedlo. Do první poloviny 50. let se rámy stavěly z materiálu, který byl po ruce, zrovna tak se osazovaly doplňky.
Zapůjčil Marek Odehnal
Favorit, 1956
Nádherný stav závodního kola s českou výbavou a tlakovou bombičkou pro rychlé nahuštění galusky. Spojky na hlavovém složení rámu mají vypilované elegantní ornamenty, které svědčí, že si s nimi mechanik vyhrál. Kolo stavěl s láskou.
Zapůjčil Jan Barna ze sbírky Františka Babického
Favorit F12, 1964
Favorit s obtiskem připomínajícím 80 let domácí cyklistiky, podobně jako č. 22. Tady moc lásky při stavbě nezbylo. Kolo dostalo výběhovou přehazovačku se spirálovou pružinou, ač k dispozici byl už moderní typ s paralelogramem. Zásoby se musely vyčistit...
Zapůjčil Marek Odehnal
Favorit F1 SS, 1965
Jedno z kol pro československý národní tým. Jezdil na něm Lubomír Puklický (1926–2016), vynikající osobnost naší cyklistiky. Zúčastnil se prvních tří ročníků Závodu míru, později se věnoval trenérské práci. V Tokiu dovedl Jiřího Dalera ke zlaté medaili. Na kontě měl řadu dalších úspěchů našich reprezentantů, později trénoval i reprezentaci Rakouska. Pan cyklista, pan trenér.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
Favorit F1 SS, 1980
Kolo bylo vyrobeno v roce 1980 pro Závod míru, rám „vzor Klasa“. Mechanik František Babický, který kola pro reprezentaci stavěl, evidoval, jaká geometrie komu vyhovuje, některé rozměry pak „seděly“ více jezdcům a staly se vzorem. V dubnu 2014 František Babický podepsal kolo na horní rámové trubce aby stvrdil, že je to jeho práce.
Zapůjčil Stanislav Hnízdil
Favorit F1 SS, 1983
Sen všech amatérských i profesionálních cyklistů v Čechách v 80. letech – Favorit F1 Super Special z trubek Reynolds 531 s kompletní výbavou Campagnolo Super Record. Tak se osazovala Colnaga a podobné skvosty pro nejlepší jezdce Tour de France. Bylo to tehdy nejlepší materiálové vybavení. Tím ovšem končilo období, kdy byla nejlepší kola Favorit srovnatelná se světovou špičkou.
Zapůjčil Robert Štěrba
Favorit F1 SS, 1983
Zlatý Favorit pro Michala Klasu, úspěšného cyklistu na dráze i na silnici. Získal bronz na MS 1974 ve stíhačce družstev, na olympiádě v Montrealu (1976) byl ve stejné disciplíně sedmý. Na olympiádě v Moskvě (1980) skončil v silničním závodě s družstvem na 3. místě a o rok později na MS 1981 rovněž třetí. Výjimečně lakovaný Favorit pro výjimečného jezdce.
Zapůjčil Bořivoj Nakládal
Favorit pro časovku, 1988
Silniční časovkářská „koza“, rám z trubek Reynolds 531, zeslabované spojky, vybavení Campagnolo Super Record, poprvé užito plného disku zadního kola. V tomto případě se nejednalo ani tak o aerodynamiku jako o efekt setrvačníku. Když se v Dukle Praha zkoušely první disky, tvořily se tak, že se zapletené kolo z obou stran opatřilo plastovým krytem a pak vyplnilo montážní pěnou.
Zapůjčil Jiří Svoboda
Favorit pro časovku, 1989
Tady je snaha o snížení aerodynamického odporu zjevná. Zatímco disk zadního kola je plochý, disk předního kola je tvarovaný tak, aby usměrňoval obtékání vzduchu. Snížil se tak odpor, který kladou kliky, pedály, jezdcovy nohy a tretry.
Zapůjčil Ing. Jan Klimeš
Favorit do smutných konců
Situace na sklonku 80. let spěla ve Favoritu k postupnému rozkladu. Střídali se ředitelé a náměstci, odborníků mezi nimi málo. Nikdo neměl o trendech v oboru přehled, vize už vůbec ne. Po roce 1989 továrna vyráběla kola, která už byla passé. Navíc se vinou divoké privatizace bez pravidel dostávali k majetku v lepším případě snílkové, v horším hochštapleři. Majitel firmy JOKO Josef Kozumplík: „Chceme vyrábět až 350 tisíc kol ročně a kralovat českému trhu,“ prohlásil, když ke kunovické firmě přikoupil sobotínský Velamos a poté i Favorit Rokycany. Jenomže na podzim roku 2001 poslal Krajský soud v Plzni rakovnický Favorit kvůli téměř dvousetmilionovým dluhům do konkursu. Ještě předtím prodal podnik podstatnou část výrobní technologie včetně strojů firmě JOKO, která nezaplatila. Z následných soudů, tahanic, peripetií a marných vymáhání dluhů byl podstatný výsledek: Výroba kol v Rokycanech skončila.
Favorit, 1991
Chcete mě? Standardní model Favoritu, který se prakticky nezměnil posledního čtvrt století. Rokycanská labutí píseň předtím, než podnik prošel privatizací a dostal se do nových rukou.
Zapůjčeno z Expozice historie cyklistiky v barokním areálu Žireč
Favorit?
Je těžké určit, ze kdy a odkud kolo pochází. Každopádně nikoli z Rokycan, pravděpodobně z východní Asie.
Zapůjčeno ze sbírky Václava Rykla
Favorit re-cycling
V kategorii 40+ to bývalo první dospělé kolo v kariéře. Na startu devadesátých let ale scénu ovládlo MTB a s přitažlivostí klasického (a tehdy už opravdu ošizeného) masového “touring” Favoritu byl na dlouho konec. Jeho spící potenciál se mezi městskými jezdci zjevil zhruba v druhé polovině nultých let společně s vlnou amerických a evropských fixed gear jezdců, vzešlých z komunit messengerů. Pomohla nostalgie, zanedbatelná cena a plné sklepy a půdy. Pro ty kreativnější se stala lákavá tato kombinace: komfort dlouhého měkkého ocelového rámu, elegance stavby do mufen, široký rozchod zadní stavby a posuvné patky – čili jednoduchá cesta k singlespeedu. Komunistické komponenty šly zpravidla dolů. Pracovalo se pouze s rámem, do něhož bylo možné obout městské pneumatiky a solidnější recyklované díly ze silničních nebo MTB strojů. Ohýbající se přední vidlice nahradily silniční nebo horské kousky. Kliky dostaly čtyřhrannou hřídel a brzdy kombinovaly silniční čelisti i v-brake systém s navářkami. Výsledkem byla laciná, relativně odolná, pohodlná – a originální – městská kola.
Recyklační vlna ale vcelku rychle opadla. Ti, kdo se pokoušeli o fixed gear varianty, pochopili, že dlouhý rám nebude nikdy cool. Ti, kdo přísahali na singlespeed, se začali obracet ke své specializaci: dráha, silnice, CX nebo MTB. Ti, kdo věřili v recyklaci, zjistili, že na trhu je spousta solidních rámů. Recyklace Favoritu je slepá cesta. Mnoha cyklistům ale ve své době odstartovala budoucí kariéry špičkových městských jezdců.
Favorit City Basic, 1978/2013
Sériový rám (1978), přestavba 2013. Původní lak. Originální díly včetně výpletů odstraněny. Přední vidlice MTB (odstraněny brzdové čepy). Osazení: low cost mix s přihlédnutím k použití na pražské dlažbě. Testováno 3 roky v centru Prahy (celoroční provoz). Minimální údržba. Finančně nenáročná varianta pro jezdce bez sportovních ambicí.
Realizace: Josef Kabeš, Vojtěch Hrubý, Martin Kontra
54. Favorit City Basic,1978/2013
Favorit Street Fighter, 1978/2015
Sériový rám (1978), přestavba 2015. Původní lak odstraněn, ošetřeno pouze transparentním sprejem. Dráhová geometrie a zadní patky. Návrh úpravy zadní stavby Bořivoj Nakládal (realizace Jiří Bareš). Přední vidlice ocel v ahead modifikaci dobové verze silničního Cannondale (realizace Jiří Bareš). Rozšířený průchod zadní stavby. Recyklovaný mix kompomentů. Dynamický a velmi obratný stroj. Testováno v centru Prahy (celoroční provoz).
Realizace: Josef Kabeš, Adam Roth, Martin Kontra
55. Favorit Street Fighter 1978/2015
Favorit Tricolor Punker (fixedgear) ?/2010
Tvoří jej rám dráhového Favoritu na kolech Velocity B43 s pevným zadním nábojem, kliky s převodníkem Sugino, sedlo Cinelli Unicanitor, pedály MKS, klipsny BLB, sedlovka SR Laprade. Kolo postavila skupina Pedal Project (Jan Kloss) v roce 2010
Zapůjčil Jan Kloss
56. Favorit Tricolor Punker (fixedgear) ?/2010
Favorit žije!
Richard Galovič se po mnoha zkušenostech rozhodl věnovat smysluplnému projektu. V roce 2010 ho zaujal Favorit. Dobrá značka, dezolátní stav. Logo Favorit získal v konkurzu, v červenci 2012 začal vývoj. Cíl: Kolo spolehlivé, bezúdržbové, lehké, krásné, poctivě vyrobené v České republice, jednoduché na obsluhu. Následoval vývoj karbonu, leteckého hliníku, titanu, práce s kůží a hledání karbonového řemenu. V roce 2015 představila firma kola Aviatior, BigBoss a Diamante. Za první tři měsíce, kdy neměli ani obchod, prodali 50 kol on-line. Aby se drželi kořenů, pronajali v původní továrně plochy, kola vznikají v Rokycanech. Do konce roku 2017 jich prodali na 500 v ČR, poslali je i do Švýcarska, Nizozemska, Velké Británie, Německa, Švédska a USA.
Favorit žije.
Favorit Aviator, 2018
První model na trhu: stylové kolo s bezúdržbovým řemenem, s jedenáctistupňovým nábojem zadního kola, světlometem integrovaným v představci řídítek, napájí jej dynamo v náboji předního kola.
Zapůjčila společnost Favorit Bicycles s. r. o.
Favorit F 1 SS, 2018
Model v duchu tradice: sada Campagnolo Super Record, případně Record EPS nebo Mechanical, stavba rámu na míru, celková hmotnost podle osazení 6,5 až 6,81 kg.
Zapůjčila společnost Favorit Bicycles s. r. o.
Favorit Expedition, 2018
Bezúdržbové kolo do terénu s odpruženou vidlicí a pohonem zadního kola řemenem s jedenáctistupňovým nábojem. Hmotnost podle výbavy od 9,4 kg.
Zapůjčila společnost Favorit Bicycles s. r. o.
Co jsme na výstavě neviděli aneb na co se nedostalo
Favorit z roku 1989 se dostal do rukou šťastného sběratele. Toužili jsme kolo vystavit i s příběhem, neboť nikdy nebylo vybaleno z původního obalu. A právě samotné balení a příbal s doplňky a nářadím stojí také za pozornost. Majitel stroje se nakonec z obav o jeho poškození rozhodl stroj do muzea nezapůjčit. Tak alespoň takto na fotografiích.
Nezapůjčil soukromý sběratel
Recyklací převážně starých "favoritů" vznikla dokonce firma FABORIT.CZ. Majitel a kamarád Jirka Svoboda vytváří velmi svérázné kousky většinou na přání zákazníka. První fotografie v galerii je stroj, který jsme chtěli mít na výstavě, neboť tyto kola rozhodně vepsaly také svojí část historie Favoritu. Bohužel už se prostorově designerům nehodil, tak jen toto malé připomenutí.
Najivní představa současných sběratelů o modelových řadách a jednotlivých ročnících s přesně vyspecifikovanými sadami komponentů. Kolo bylo v zásadě nedostatkové a často nedosažitelné zboží. Produkce byla řízena v závislosti na poptávce exportu, systémem RVHP a dostupností materiálu. Katalog pro potřeby zahraničních partnerů byl skutečnou zajímavostí a běžným spotřebitelům se do ruky nikdy nedostal.
A nakonec něco na doma, na památku....
Archív Favorit - www.VeloCzechoslovakia.cz