1234

Nick Clayton - Jak posuzovat Michauxe a jeho kola?

(originální text časopis The Boneshaker – podzim 2006)

Michaux je bezesporu jedno z nejznámějších jmen ve světě cyklistické historie, paradoxně je to jméno, pod kterým si často představujeme někoho či něco jiného než je skutečnost. Dokonce i mezi skutečnými sběrateli stále vládne zmatek v této kapitole historie. Na nedávném jubilejním setkání NAVCC byl první vstup programu diagonální rám označený jako Michaux bonesheaker (Michaux kostitřas). To je surový ekvivalent k určení, stejně jako Johnson hobby-horse 1816 nebo Rover safety 1883. Michaux se zdánlivě pohybuje v nějakém pomyslném kruhu a zatímco se jeho jméno skloňuje snad ve všech pádech při debatách o velocipédech, tak se jeho jméno zvolna stává doslova synonymem pro kostitřas. Naopak jeho obchodní partner René Oliviér zůstává ve stínu a se svým vynálezem parního stroje není spojován prakticky vůbec. Důvod je jednoduchý. René Oliviér svého času dovolil, aby Michauxovo jméno bylo lisováno do štítků kol a zároveň doslova viselo doslova nad každým obchodem s velocipédy. Jestliže víme, že všechny stroje vyrobené pod křídly Companie Parisienne jsou spíše velocipedy Oliviera Frerese než samotného Michauxe, pak by historie vývoje kola měla být dnešníma očima viděná jinak. Nyní je tedy důležité, aby všichni sběratelé, jezdci a badatelé zkoumající cyklistickou historií vzali na vědomí veškerou dochovanou korespondenci a vztahy mezi oběmi zmíněnými stranami. Zejména připustili, že Pierre Michaux nemá absolutně žádnou spoluzodpovědnost za firmu Companie Parisienne a tím pádem i za všechna dochovaná kola nesoucí jméno této společnosti společně v kombinaci s jeho jménem. Překvapivě rozsáhlé záznamy nejvlivnější výrobní společnosti celé velocipedistické éry leží netknutě dochovány v Olivierově rodinném archívu. Nejdůležitější údaje z celé dokumentace nám ukazují především osobní deníky Reného otce, několik dopisů napsaných společnosti Michaux company v prvním čtvrtletí roku 1868 a hlavní firemní kniha ze stejné doby. Dále máme k dispozici přesný záznam svědectví advokáta Reného Oliviera z roku 1869, kdy v soudní při stál proti samotnému Michauxovi. Tato výpověď zahrnuje popis Reného verze celého příběhu. Škoda, že tyto dokumenty nebyly známy v době, kdy se odhaloval Michuxův památník. Nápisy na monumentu mohly být trochu odlišné od těch, které jsou tam uvedeny. K dispozici máme také dopis Aiméa Oliviéra adresovaný jeho bratrovi Mauriusovi z ledna 1870, který zde předkládáme a který nám odhaluje také mnoho nového.

Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?
Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?
Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?
Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?
Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?
Nick Clayton - Jak posuzovat  Michauxe a jeho kola?

album: Nick Clayton - Jak posuzovat Michauxe a jeho kola?

Dva badatelé, Keizo Kobayashi (author knihy Historie du Velocipede de Drais a Michaux 1817 - 1870 vydanou v Tokyu 1993 a studijní práce "The Olivier Brothers" přednesenou na 2 ročníku konference ICHC v roce 1995) a David Herlihy (author knihy Bicycle vydané v USA v roce 2004) udělali mnoho práce při prozkoumávání tohoto archívu a přestože jejich závěry velmi kvalitně a srozumitelně publikovali, tak se zdá, že tyto výsledky nejsou mnoha majiteli velocipedů Michaux nebo Companie Parisienne akceptovány při identifikaci či datování jejich vlastních strojů. Většina podrobností v tomto článku pochází právě od těchto dvou autorů.

Mládí Pierre Michuxe

Pierre Michaux se narodil ve francouzském městečku Bar le Duc v roce 1813. Díky tomu, že se vyučil kovářem a často obchodně cestoval po Francii, tak poznával místa i mimo region jeho města. Oženil se v St. Brieucu pravděpodobně v roce 1841 a od roku 1845 měl postupně pět dětí: Julese, Marii, Ernesta, Emilii a Henryho. V květnu 1844 jeho obchod zkrachoval a tak se vrátil zpět do Bar le Duc a dále pak do Commercy. Roku 1854 zemřeli tři z jeho dětí - Jules, Emiliie a Henri ale narodili se další Edmond, Elise a Paul-Henri. Pierre se pak přestěhoval do Paříže, kde pracoval v dílnách zabývajících se výrobou kočárů a povozů a kolem roku 1858 si pronajal vlastní prostory - Godota de Mauroy. Zemřel v roce 1883 a jeho syn Ernest dokonce o dva roky dříve. 

Výroba prvního velocipedu

Důkaz o výrobě prvního dvoukolového velocipedu byl nalezen v dopisech od J. Townsenda Trenche (publikované v časopise Irish Cyclist and Athlete z května 1888) kde původně psal, že navštívil Michauxovo kovářství v době, kdy vyrobili jen několik málo strojů a kdy Michaux byl v Paříži prakticky neznámý. O sedm let později byl objeven dopis adresovaný jeho sestře, která potvrdila tuto událost a časově ji zařadila do července 1864. Zde se uvádí, že Michaux právě vynalezl dvoukolový stroj, vyrobil prvních šest kusů a jeden z nich prodal (tento dopis byl otištěn také v Irish Cyclist 29. srpna 1895). Toto tvrzení bylo rovněž potvrzeno v řeči advokáta René Oliviéra, kde se mluvilo o těchto prvních kolech, které Michaux údajně dlouho držel ve svém obchodě (neuvádí se jak dlouho), ale nakonec je všechny prodal. René tvrdí, že jeden z nich poslal v říjnu 1864 do Lyonu, kde jeho bratr Aimé vyrobil brzdu a koncipoval další zlepšení. V srpnu 1865 René, Aimé a jejich přítel z vysoké školy Georges de la Bouglis jeli z Paříže do Lyonu na Michauxových kolech. O měsíc později Georges podal oficiální žádost o povolení vystavení a uvedení velocipedu na výstavě v roce 1866. Tato žádost byla zamítnuta. Čínští agenti roku 1866 v Paříži ohlásili, že viděli velociped na ulici (existující korespondence Amira Moghaddasse). Pouze tyto "paběrky" jsou asi jediné důkazy podporující tvrzení o výrobě bonesheakerů před výstavou roce 1867 v Paříži. Takže nyní musíme všechny tyto úvahy o dvoukolových strojích vyrobených před rokem 1866 zakončit tvrzením, že jich bylo skutečně jen asi velmi a velmi málo.

Michaux 1867 - duben 1868

Townsend Trench uvádí, že Michauxovy názory na mechaniku, politiku a náboženství jsou neobyčejně bystré a zajímavé (Irish Cyclist and Athlete vydáné 2. května 1888 str. 405). Mladí bratři Olivierové studující v Paříži podporovali kladné ohlasy na nový vynález mezi svými univerzitními přáteli a to se rozhodně zamlouvalo samotnému Michauxovi, který zde viděl potencionální zákazníky pro své stroje. Pierre začínal výrobu jen se dvěma dělníky a svým synem Ernestem. V roce 1867 v jejich kovářství pracovalo již patnáct dělníků na čtyřech výhních najednou. Pracovali bez provozního úvěru, ale peníze na další obchod potřebovali. Nabízela se spolupráce s René Oliviérem a poměrně rychle souhlasil a půjčil. Bylo to 10.000,- francouzských franků a část z této sumy byla vysloveně určena na „odvážný pokus“ - nastartování výroby velocipédů. Překvapující je fakt, že Georges de la Bouglise byl určen jako správce tohoto záměru a měl na vše dohlížet. Účetní kniha v Olivierově archívu přesně koresponduje s touto půjčkou. Obrat za období září 1867 až březen 1868 je srovnatelný s částkou 10.000,- franků, což odpovídá produkci 40 kol měsíčně a koresponduje s množstvím nakoupených komponentů za jednotlivé měsíce. Koncem tohoto období měly u Michauxe dokonce vyrobeny další rámy do zásoby. Přesto již v únoru 1868 začal René veřejně pochybovat o Michauxově schopnosti nadále řídit rostoucí a rychle se rozrůstající obchod a výhodně obhospodařovat jejich půjčku. Navrhl tedy, aby veškeré obchody nadále šly pouze přes Reného a Aimého, kteří se navíc přiženili do bohaté rodiny Pastreových. 7. května 1868 společně s jejich bratrem Mariusem podepsali společenskou smlouvu o další formě obchodu. Podmínky stanovily tak, že Michaux vloží všechny svá aktiva a najaté nemovitosti, vše v ceně 16.000,- Frs a Oliviersové vloží dalších 50.000,- Frs kapitálu, případně budou poskytovat další provozní půjčky. Michauxovi bylo na základě této smlouvy připsáno 31% společnosti a běžný plat. To nevypadalo špatně až na to, že definitivně ztratil možnost řídit své zaměstnance a naopak Oliviér se svými 69 % mohl disponovat účty, pokladnou a řídit veškerý vývoj firmy. George de la Bouglis byl jmenován řiditelem celé obchodní části, ačkoli překvapivě nevkládal do podniku ani frank. Stejně překvapivý je fakt, možná organizační chyba, ale Michauxovi nadále zůstalo podpisové právo za celou firmu.  

Michaux & Cie

květen 1868 - duben 1869

Oliviérové nadále zůstali v Lyonu a firma do které investovali, ale kterou přímo neřídili se velmi rychle rozvíjela. Zároveň se díky své velikosti stávala těžko zvladatelná. Produkce se dramaticky zvýšila z 10 na 60 strojů týdně. Finanční inventura v září 1868 odhalila osobní příjmy Michauxe ve výší 25.000,- Frs namísto předem dohodnutých 2.100,- Frs. Přes písemné stížnosti Reného se ukázalo, že Michaux a De la Bouglis za prvních šest měsíců odsouhlasili a provedli další investice ve výši 277.000,- Frs. V prosinci téhož roku René navštívil Paříž a chtěl dát věci do pořádku. Zjistil obchodní ztrátu sedm tisíc a nově omezil podmínky pro Michauxe, který ovšem toto rozhodnutí odmítnul a nerespektoval. Po bouřlivých vyjednáváních bylo dohodnuto rozpuštění společnosti. Michaux vehementně protestoval proti omezení, které mu zakazovalo vyrábět další velocipedy. Ovšem bez jakéhokoli protestu přijal 150.000,- Frs jako odškodné a náhradu svého podílu. Souhlasil i s odpuštěním půjčky 26.000,- Frs, která se navíc zvýšila o dalších 800,- Frs za dva dny mezi dohodou a podpisem. Smlouvou měl povoleno se vrátit do své původní kovárny na Avenue Montaigne, zatímco Olivierové ho tímto kompletně vyplatili z nových prostor Michux & Cie.  

Patent z dubna 1868

Během prvního roku výroby nebyly podány žádné samostatné patenty na jednostopé vozidlo - velociped. Různá malá zlepšení od Aimého, Renéa a Georgesa jako například řemínkem ovládaná brzda nebo malé pedály obsahující mazadlo byly začleněny v patentu číslo 80 637 z 24. dubna 1868. Dodatek patentu je datovaný 23. červnem 1868 a pokrývá diagonální (úhlopříčnou) rámovou konstrukci od Aiméa. Úředník zapisující patenty se nezajímal o vlastnické poměry a vše vypsal pouze pod jménem Pierre Michaux.

Soudní spor v roce 1869

Rychlý a ukvapený styl obchodování Reného Oliviéra a jeho nepřipravenost spojená s chybami jejich právníka nepřímo pomohli velmi rychlému rozhodnutí soudu. Michaux s jeho posvěcením ihned začal vyrábět kola a pokračoval v obchodu opět pod značkou Michaux a Cie navíc si začal nárokovat procenta coby skutečný vynálezce a majitel patentu. Michaux dokonce požádal poštovní úřad, aby veškerou korespondenci určenou firmě Michaux & Cie (tedy bratrům Oliviérovým) doručovali jemu a dokonce poslal své obchodní zástupce do Anglie, aby se pod tímto jménem pokusili získat anglický trh pod svá křídla. Obecně se snažil tvrdit, že patent z roku 1868 patřil výhradně jemu a ne celé společnosti.

Další soudní spor ovšem vyhrál Olivier a soud pojmenoval Michauxovo počínání jako nekalou soutěž. Nadále zakázal Pierrovi používat název Michaux & Cie a určil mu zaplatit pokutu 100.000,-Frs jako odškodné. Pierre se s novou situací snažil vypořádat změnou značky na Michaux Pere & Cie (Michaux otec) a dále vyráběl velocipedy. Celý případ začal brát trochu jiný směr, když se mu po šesti měsících s novou společností přestalo dařit.

Companie Parisiene duben 1869 - 1874

René Olivier očištěný o spory a tahanice s Michauxem zahájil výrobu velocipedu skutečně poprvé sám. Společnost Olivier Freres (René a Aimé) byla založena 11. dubna 1869 a získala prostředky z rozpuštěné Michaux & Cie. Pro udržení dobrého jména značky, do které již opravdu investovali nemálo prostředků a energie založil Societe Parisiene des Velocipedes novou společnost pod nešikovným obchodním názvem Companie Parisiene - Ancienne Maison Michaux &Cie (dříve Michaux & Co). Obchodní schopnosti Renéa posílené vítězstvím v soudním sporu mu pomáhali udržet dobré jméno a dokonce již v září organizoval velice úspěšný silniční závod Paris - Rouen. Zmodernizoval výrobní prostory, kanceláře vybavil novou technikou a na adresách 27 Rue Jean Goujon a Ave Bugeaud provozoval jezdeckou školu a cvičiště.

Koncem léta 1869 pod jeho vedením prodeje dosáhly vrcholu - 300 strojů za měsíc, ačkoli v následující zimě spadly na pouhých 50 stojů. Dopis Aimého adresovaný jeho bratrovi Maurisovi v lednu 1870 popisuje chaos a nadšení, což bylo typické pro krátké období společnosti pod vedením Renéa. Když v červenci 1870 vypukla Prusko - Francouzská válka a Paříž byla obléhána vojsky, tak René rychle uprchl a jeho továrny byly zabavené. Produkce kol byla pochopitelně dočasně zastavena. Továrna byla přestavěna na výrobu dělostřeleckých zbraní a až po válce v červenci 1871 Companie Parisiene znovu inzeruje, že se chystá obnovit výrobu velocipedů. To se podařilo pod vedením přítele obou bratrů pana M. Danjoua, který pokračoval ve výrobě nejméně do října 1872. Rozmach velocipedu pokračoval, avšak v Companie Parisienne neshledáváme ani náznak vývoje k vysokému kolu a tak celá společnost končí v roce 1874 s dluhy převyšujícími částku milion franků. Akcie společnosti byly rozprodány v roce 1875 a René krátce na to zahynul při nehodě kočáru ve věku 32 let.

Pojmenování a datování Michauxových strojů

Nejprve si musíme ujasnit rozdíl mezi Michaux, Michaux & Cie, Companie Parisiene a Michaux Pere & Cie a přijmout, že to jsou různé firmy a ne nějak propletené společnosti. Druhý rozdíl je mezi vlnitým a úhlopříčným rámem. Tuto změnu udělal Michaux na základě požadavku Renéa Oliviéra udělat rám více tuhý a zároveň zadat tuto zakázku společnosti Pastre Companies v období mezi červnem a zářím 1868. Z tohoto důvodu je jasné, že stroje s diagonálním rámem nemohou být datována před období léta 1868. Model z tohoto období existuje a je pro něj typická kombinace diagonálního rámu a otevřené objímky hlavy. Firemní dokumentace píše o dalších drobných změnách do vlnitého rámu na počátku roku 1868, ale není přesně známo o jaké změny mělo jít. Drátová kola a použití dvojitého pružení bylo zavedeno v lednu 1870. Adresy v dalším odstavci přinášejí více světla pro stroje, které mají štítky.

Štítky se jmény a adresy

Štítky sed jmény jsou převážně oválného tvaru, ale Companie Parisiene a Michaux Pere &Cie mohou být vyřezávané obdélníky s rozšířením za nýty nebo s nýty uvnitř obdélníku.

1. Michaux Bte

S.G.D.G Avenue Montaigne 29 (Ch. Elysees), duben 1867 - březen 1868

2. Michaux

19 R. Jean Goujon, Av Montaigne 29, S.G.D.G., březen 1868 – květen 1868

3. Michaux et Cie

19 R.Jean Goujon, květen 1868 – srpen 1868

4. Michaux & Cie, Btes S.G.D.S.

27 Rue Jean Goujon, srpen 1868 – duben 1869

5. Michaux & Cie Inventeur

29 Ave Mountaigne, 5-6-7-8 Cite Godet de Mauroy,  duben – červen 1869

6. Michaux Pére & Cie

Inventeurs Brevetés S.G.D.G., 29 Ave Montaigne, 5-6-7-8 Cite Godet de Mauroy,  červen 1869 – leden 1870

7. Companie Parisiene (Ancienne Maison Michaux)

27 Rue Jean Goujon & 12 Ave Bugeaut, duben 1869 – červenec 1870

8. Companie Parisiene (Ancienne Maison Michaux & Cie)

27 Rue Jean Goujon,  červenec 1871 – srpen 1874

Odhad počtu vyrobených kol

Žádné přesné záznamy o výrobě neexistují. Dnes máme k dispozici několik konkrétních údajů z různých období. Při porovnání těchto počtů s výrobními čísli jsme schopni vypracovat rozumné odhady. Compagnie Parisienne pravděpodobně začala číslovat novou výrobní sérii po likvidaci Michaux a Cie.

Před 1866                                                               kusová výroba

1867 - červen 1868                                                1500 ks

Michaux, prohnutý rám                                    dochováno okolo 12 kusů

červen 1868 - březen 1869                                         1500 ks

Michaux &Cie (diagonalní rám, dřevěná kola)      dochováno okolo 20 kusů

duben 1869 - červenec 1870                              celkem    4600 ks

Compagnie Parisiene                                      dochováno okolo 30 ks

(Z toho: diagonalní rám a dřevěná kola - 3600 ks

diagonální rám a drátová kola  - 1000 ks)

červenec 1871 - srpen 1872                                        400 ks

Celková produkce se odhaduje okolo 8000 ks

Nemáme žádnou spolehlivou informaci o Pierru Michauxovi a jeho výrobě v březnu až prosinci 1869.  Nejprve obchodoval jako Michaux a Cie a pak pár měsíců jako Michaux Pere & Cie. Podle dřívější produkce dílen na Ave Montaigne si troufáme odhadnout, že produkce nebude vyšší než 500 ks.

 Tvrzení o vynálezu klik

V roce 1893, když se diskutovalo o památníku vynálezce kola tak Paul -Henri Michaux napsal: "Můj bratr Ernest měl v březnu roku 1861 upravenou dresínu tak, že na ni po návrhu svého otce přidělal kliky. Kolo bylo pro jejich zákazníka pana Brunela". Novinář Paul Manoury sice v té době připomenul velociped pana Brunela, ale nespecifikoval, jaké to vlastně kolo bylo. Neexistuje žádný záznam o Ernestově či Pierrově práci na tomto kole a ani Henriho tvrzení a jím vyřčené datum nemá žádné písemné podložení. Jediné co mohl tvrdit, bylo to, že u této události - tedy přeměny dresiny na velociped přímo sám byl a vše viděl. V té době mu ovšem bylo pouhých sedm let.

René Oliviér naopak nabízí různé výklady pro zrození vynálezu, které byly předkládány při soudním sporu s Michauxem. Pro svůj výklad má ovšem dva dokumenty, které jsou dodnes v Oliviérově rodinném archívu. V jednom se tvrdí: "Před několika lety dostal kovář nápad jak přidělat kliky ke starému velocipedu. Nevím, jestli Michauxův syn měl dostatek technických znalostí, ale v jejich dílně se objevila tříkolka poháněná klikami. Neudělali nic víc, něž že rozebrali tento stroj a pokusili se kliky namontovat na dvoukolovou dresinu. Asi jediný vynález, který si myslí, že udělali je přemístění klik z jednoho kola na druhé. Je pravda, že pan Michaux pracující na výrobě kočárů postavil několik takovýchto kol, které měl pak dlouho na skladě a které nakonec přeci jen sám prodal.

Druhý dokument je ještě více záhadný: "Chystám se vám přiblížit roli, kterou měl pan Michaux v naší společnosti. Všichni víte, stejně jako já, jakou roli hrál pan Michaux ve výrobě velocipedu. Jeho syn Ernest použil kliky ze starých cestovních tříkolek, které používali tesaři na svých cestách po Francii. Právě odtud si pan Michaux přinesl nápad na vlnitý rám velocipedu a to vše se konalo okolo roku 1854 až 1855. Až do roku 1863 nebo 1864 pan Michaux vyrobil jen několik málo kusů velocipedů."

Dnes si vůbec nemůžeme být jisti, zda myslel starým velocipedem francouzských tesařů dresinu nebo tříkolku. Je vidět, že on i Henri Michaux jmenují právě Ernesta jako člověka, který to vše spustil. Na tomto jméně by se asi shodly, ale to je jediné místo, kde tato shoda teoreticky panuje. Víme, že firma La Roche &Mehew předvedla tříkolku vylepšenou pohonem klikami již na mezinárodní výstavě v Londýně v roce 1862. Těžko odhadovat, zdali mohla být v této době známá i Paříži.

Ernestova modifikace tříkolky se zdá věrohodnější než dresiny. Renéovo svědectví je poměrně přímé narozdíl od poněkud povrchního tvrzení Henryho.

Třetina vynálezu byla v roce 1883 připsána Pierre Lallementovi. Ten tvrdil, že velociped sestrojil v roce 1863, když byl inspirován jízdou hobby-horse v Nancy. Pro podporu svého tvrzení používá své jízdy v Paříži, při kterých byl vždy viděn několika lidmi. Tento příběh by účinně popíral Michauxovu prioritu a to, i když David Herlihy navrhuje možnost, že "dělník" svědčící v procesu za Oliviéra mohl být právě Lallement. Podle tohoto výkladu by pak Ernest viděl Lallementův stroj na ulici a pak ho okopíroval. Podobnost Lallementovy patentové kresby v roce 1866 a Michauxova náčrtku v roce 1864 je jasná avšak náčrtek předkládaný Townsendem Trenchem není ničím podložený. Kdyby Ernest byl skutečným vynálezcem musíme pak naopak připustit, že Lallement přebral jeho nápad a snažil se ho vydávat za svůj.

Ještě k časovému zařazení. Henri Michaux tvrdil, že vynález byl z roku 1861. Rozhodně tedy ne v roce 1854 - 5 jak navrhl René Oliviér. Townsend Trench uvedl, že Michaux vyrobil prvních šest kol v roce 1864 a totéž uvádí i René Oliviér, když mluví o první výrobní sérii, kterou Michaux v roce 1864 dlouho nemohl prodat. Zde je kupodivu poměrně přesná časová shoda. Na těchto svědectvích je asi možné postavit tvrzení o časovém zařazení počátku výroby pedály poháněného jednostopého velocipedu. Padali možnosti 1861, 1863 možná dokonce i nepravděpodobné 1854 - 5.  Nyní nejde jenom rok, ale také potřebujeme zjistit, kdo byl ten první, kdo přidělal kliky na kolo.

Velké díky pro pány Alastair Dodds, David Herlihy, Roland Sauvaget a Keizo Kobayashi.  

Dopis:

Dopis Aiméa Oliviera jeho bratrovi Mariusovi napsaný na firemní dopisní papír - někdy v lednu 1870.

Z francouštiny do angličtiny přeložil Roland Sauvaget

Můj milý příteli,

Dnes je neděle a tady není nikdo z našich zaměstnanců, tudíž od nich nemohu dostat žádné přesné informace. Některé účetní knihy jsou zamčené, ale stejně si myslím, že informace v nich jsou nepřesné a nemá smysl se údajů v nich striktně držet.

Podle hlavní účetní knihy (s podklady pro účetnictví a naše hospodaření) bylo 16. ledna 1870 vloženo:

80.194,-  francouzských franků

plus tvých 50.000,-

t.j.celkem 130.194,-

René 74.000,-

Já 141.000,-

Celkem tedy: 345.194,-  francouzských franků

Myslím, že ale od té doby René vložil dalších nejméně 30 nebo 40 tisíc franků. Předpokládám, že jsme prodali okolo 2 tisíc velocipédů s odhadovaným ziskem 25 franků na každém kuse. To nám dává úhrnem sumu 62.500,- franků  (tuto sumu připočítávám k náhradnímu materiálu a zboží v našich obchodech a vychází mi výsledná suma našeho kapitálu 407.994,-  franků). Toto vše by bylo věrohodné až na skutečnost, že někdo vyplatil Michauxovi 25.000,- franků  a současně připsal na jeho účet dalších 25.000,- franků. Celkem tedy 50.000,- franků. Přesto by náš kapitál měl stále činit cirka 350.000,- franků.

Uvědomme si, že jestliže provozujeme náš obchod s takto velkou důvěrou v ostatní, tak si musíme být vědomi, že naše důvěra může být definována spíše jako naše neznalost. Nicméně pokud chceme v budoucnu dát věci do pořádku, tak budeme muset udělat hodně organizačních změn. Některé změny již byly provedeny a to je ovšem jen a jen dobře a jsme asi na dobré cestě. Cítím, že si ale brzy budeme muset vyhrnout rukávy a zapojit se více do celého dění. Hodně věcí je v nepořádku a my se dostáváme do pěkné bryndy kvůli našim vlastním chybám. Teď se musíme začít starat sami.

René se utěšuje jakžtakž běžícím obchodem, ale ve skutečnosti nedělá nic. Je mladý a žije bezstarostný život. Víš, že jsme viděli hodně mladých lidí s dobrým zázemím a víme také kam to dotáhli a jak dopadli, když se pořádně nestarali o své povinnosti. Náš hlavní nepřítel nečíhá někde venku. My sami představujeme největší nebezpečí pro náš podnik. Víš, že máme v našem obchodě 3.500 ložiskových pouzder (což je zásoba pro více jak pro 1.700 velocipédů) v tuto chvíli na skladě a Leveque stále vyrábí další. Když to shrnu jedním slovem. V současnosti máme některé díly v přebytečném množství a naopak některé položky nemáme vůbec. Například včera jsem musel odmontovat šest párů pedálů z velocipédů v naší jezdecké škole, abych vůbec mohl prodat šest nových. Co dál? Tady totiž nikoho nenapadlo zastavit Levequa aby nevyráběl a neposílal dalších 400 každý měsíc.

Nakonec jsem musel odejet z domova a přijet sem a začít se starat o náš obchod sám. Musel jsem začít se změnami hned, aby to vše špatně nedopadlo. Nic nového není potřeba budovat, jen musíme dát věci do pořádku. Tady to potřebuje především bdělé oko.  Myslím, že tady v budoucnu práce pro dva lidi nebude. Stačil by jeden dobrý dozorce, aby dohlídl na práce, které jsou mnohdy velmi jednoduché. Věřím, že pro mě by to mohlo být velmi užitečný pobýt nyní tady a získat tím nové zkušenosti, které pro nás můžou být v budoucnu velmi důležité.

Váš milující bratr

Aimé Olivier

Odborné články